organizační struktura svědků Jehovových - ilustrační obrázek

Musíme patřit do organizace?

Od stvoření Adama až po vyjití Izraelitů z Egypta uplynulo více než 2 500 let a v Bibli není během celé té doby o organizaci žádná zmínka; Bůh jednal přímo s jednotlivci. A v období od smrti apoštolů v prvním století až po konec 19. století nedokáže ani sama společnost Watchtower^1^ identifikovat jedinou skupinu, která by představovala Boží organizaci. Přesto je v životě svědků Jehovových jeden z nejzásadnějších konceptů to, že pro záchranu je třeba následovat organizaci.

Svědkové Jehovovi tvrdí, že “Jehova vždy vedl své služebníky organizovaným způsobem” (Můžeš žít navždy v pozemském ráji str. 192–193). Pokud tomu tak je, jak byli vedeni a organizováni v době ranného středověku? Jaká skupina představovala Boží organizaci bezprostředně před založením Watchtower Society v roce 1884 Charlesem Russellem? A proč se Russell k této skupině jednoduše nepřipojil, ale založil novou společnost?

Watchtower dělá z otázky, jestli je nutné patřit do nějaké organizace, zásadní téma, protože prohlašuje, že spojení s touto konkrétní organizací je nezbytné pro záchranu:

“Pouze svědkové Jehovovi — členové pomazaného ostatku i „velký zástup“ — mají jako jednotná organizace pod ochranou nejvyššího organizátora biblickou naději, že přežijí nadcházející konec tohoto odsouzeného světa ovládaného satanem ďáblem.” w89-B 12/15 str. 19-27

“Nyní svědectví ještě obsahuje pozvání, aby lidé přišli k Jehovově organizaci a získali záchranu…” w82 10/1 str. 11-16

“Noe a jeho bohabojná rodina byli zachováni naživu v arše a podobně budou jednotlivci v dnešní době zachráněni za předpokladu, že budou mít víru a budou věrně ve spojení s pozemskou částí Jehovovy univerzální organizace.” w06 5/15 str. 21-25

Dále tvrdí, že vedoucí sbor - vedení této organizace - je jmenován Kristem a je jediným prostředkem, kterým dnes Ježíš řídí své pravé následovníky.

“Měli bychom také myslet na to, že Jehovova organizace je jedinou organizací na celém světě, která je vedena Jehovovým svatým duchem neboli jeho účinnou silou. (Zach. 4:6) Jen tato organizace působí v zájmu Jehovova záměru a k jeho chvále. Jen pro ni není Bible, Boží svaté Slovo, zapečetěnou knihou.” w74-B 5/15 str. 197-202

“[Členové vedoucího sboru] jsou jmenováni svatým duchem pod vedením Jehovy Boha a Ježíše Krista.” w90a-B 3/15 str. 15-20

“Je důležité, abychom … reagovali na pokyny “otroka” stejně jako na hlas Boží, protože je to Jeho opatření."^2^ w57 6/15 pp. 369-375

“Tito dozorci [starší] se snaží věrně uplatňovat pokyny, které dostávají od Jehovy Boha a od Ježíše Krista prostřednictvím věrného a rozvážného otroka a jeho vedoucího sboru” w90a-B 3/15 str. 15-20

“Jehovova viditelná organizace vás může použít, ale obejde se i bez vás. Vy se však bez ní neobejdete. Neplodní jsou nakonec odříznuti a nikdy nejsou postrádáni, protože jsou naroubováni noví. Ořezané větve brzy uschnou a odumřou, protože jsou odříznuty od kolující životodárné mízy. (…) Stejně tak je to s Jehovovou viditelnou organizací. Všichni se musí spolu sjednocovat, získávat životodárný duchovní pokrm, který Bůh svému lidu prostřednictvím organizace dává do oběhu.” Strážná věž z 15. 1. 1950 str.26^2^

“Abychom měli Jehovovo schválení, musíme poslouchat věrného a rozvážného otroka."^2^ Zjednodušené vydání Strážné věže v angličtině - ws11 7/15 pp. 22-27

Myšlenka, že organizace je nezbytná k záchraně a zároveň jediné spojení s Božím svatým duchem, je hlavní důvod, proč je každý svědek Jehovův právě svědek Jehovův. Víra v Boha ani důvěra v Bibli není to, co dělá svědka jedinečným - je to příslušnost k organizaci Watchtower, která odlišuje svědky Jehovovy a dává jim pocit, že jen oni jsou hodni záchrany.

To vyvolává následující otázky:

Požadavky na záchranu

Bible opakovaně konstatuje, že víra v Ježíše a Otce je to, co vede k věčnému životu:

“…aby i oni byli zachráněni prostřednictvím Krista Ježíše a získali věčnou slávu.” 2. Timoteovi 2:10

“16 Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby nikdo, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. 36 Kdo věří v Syna, má věčný život. Kdo neposlouchá Syna, neuvidí život, ale zůstává na něm Boží hněv” Jan 3:16, 36

“A přece ke mně nechcete přijít, abyste získali život” Jan 5:40

“Já jsem ty dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn a bude vcházet a vycházet a najde pastvu”. Jan 9:10

“K věčnému životu vede to, že poznávají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.” Jan 17:3

Strážná věž z 1.9. 1975^2^ se ptá:

“Kam bychom se obrátili, kdybychom dnes opustili Boží organizaci? Nikde jinde není! (Jan 6:66-69)”.

Tento citát se odvolává na Jana 6, aby podpořil, že není jiné místo než ORGANIZACE. Jan 6 však hovoří o něčem zcela jiném:

“Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli? Máš slova věčného života.” Jan 6:68

Zajímavé je, že pokud svědkovi poukážete na něco, co není s organizací Watchtower v pořádku nebo naznačíte, že to možná není Boží organizace, často jedna z prvních věcí, co Vám na to řekne, je: “Kde jinde bych šel?”

Jan 6:68 však neříká “kde?”, ale “ke komu?”. Verš, co se týká Ježíše, organizace Watchtower nesprávně a povýšeně uplatňuje sama na sebe. Výsledkem je, že svědkové spoléhají více na ORGANIZACI než na Ježíše.

Lidé nepotřebují být součástí organizace, vždy se můžou obrátit k Ježíši.

Měl tady Jehova vždy reprezentativní organizaci?

Svědkové Jehovovi tvrdí, že Bůh vždy působil prostřednictvím jediné organizace:

“Bible ukazuje, že Jehova vždy vedl své služebníky organizovaným způsobem.” (…)
“Izraelský národ se nazýval „Jehovův sbor“. (4. Mojžíšova 20:4; 1. Paralipomenon 28:8) Kdybys byl v tehdejší době Jehovovým ctitelem, musel bys být částí tohoto shromáždění ctitelů a nesměl by ses od něho oddělovat. (…) Používal Jehova v některé době více než jednu organizaci? V Noemově době jen Noe a ti, kteří s ním byli v arše, měli Boží ochranu a přežili potopu. (1. Petra 3:20) V prvním století také nebyly dvě křesťanské organizace nebo více. Bůh jedná pouze s jednou. Byl jen „jeden Pán, jedna víra, jeden křest“. (Efezanům 4:5) Ježíš Kristus předpověděl, že stejně i v naší době bude pro Boží lid jen jeden zdroj poučení.” Můžeš žít navždy v pozemském ráji, kap. 23 str. 191-202

Biblické dějiny ale ukazují, že tomu tak není. Po většinu biblické historie není s Jehovou spjata žádná organizace. Ve zbývajícím časovém období Jehova jednal i prostřednictvím jednotlivců nebo jednal s více skupinami najednou.

Původně Bůh jednal přímo s Adamem a Evou. Poté i nadále jednal přímo s Ábelem a také s nespravedlivým mužem Kainem (1. Moj. 4:6). Po dalších 2000 let není zmínka o žádné organizaci nebo Božím zasahování - s výjimkou případů, kdy Bůh jednal se dvěma jednotlivci: Enochem a Noemem.

Po potopě Jehova nadále jednal spíše s jednotlivci než s nějakou organizací. Souběžně jednal odděleně s jednotlivci jako byl například Lot a Abraham.

Izrael

První období, kdy lze tvrdit, že Bůh jednal s organizací, nastalo až 2 500 let po stvoření lidstva, kdy se pod vedením Mojžíše zformoval izraelský národ. Ale i když Jehova jednal prostřednictvím této skupiny, pokračoval v jednání s jednotlivci a dalšími skupinami.

Například právě v této době Jehova jednal přímo s Jobem, mužem, který byl “bezúhonný a čestný člověk. Bál se Boha a vyhýbal se tomu, co je špatné. (…) byl největší ze všech Orientálců” (Job 1:1-3).

V období soudců bylo zapsáno toto:

“V té době neměl Izrael krále. Každý dělal to, co považoval za správné."Soudci 8:7

To neznamenalo, že Izraelité si mohli dělat, co chtěli. Stále byli pod zákonem a pro řešení právních případů či sporů byli ustanoveni soudci. Ale neměli nad sebou krále nebo jinou autoritu, která by vynucovala dodržování vlastních předpisů a pravidel - “každý dělal to, co považoval za správné”.

Až po mnoha desetiletích Jehova v Izraeli ustanovil krále. Nebylo to z jeho vůle, ale kvůli jejich naléhání, že chtějí lidského krále. Tato touha po lidském vůdci byla odmítnutím Jehovy, který prohlásil:

“Vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mě jako svého krále.” 1 Samuel 8:7

V průběhu izraelských dějin Bůh nejednal pouze s králem. Ve skutečnosti se Saul, úplně první král, pokusil Davida zabít, a tak David uprchl a žil v odpadlické zemi Filišťanů u gátského krále Akiše, po celou dobu pod Jehovovou ochranou. Jehova působil také prostřednictvím Levitů, kněží a řady biblických pisatelů různého postavení. Pravidelně povolával samostatné proroky, aby kárali jeho chybujícího královského představitele. Obecně byli tito jednotliví proroci posíláni Jehovou, aby Izraelity odsoudili.

Při smrti teprve třetího krále Jehova předpověděl: “‚Vytrhnu království z rukou Šalomouna a tobě dám deset kmenů. Ale jeden kmen zůstane jemu, a to kvůli mému služebníku Davidovi a kvůli Jeruzalému, městu, které jsem vyvolil ze všech izraelských kmenů” (1. Král. 11:31-32). Po Šalomounově smrti Bůh rozdělil Izrael na dva samostatné národy, z nichž každý měl svou vlastní kněžskou třídu. Až do zničení Izraele jednal Jehova se severním královstvím odděleně od jižního království.

Nelze také přehlédnout, že od prvního vůdce a po většinu svých dějin byli Izraelité odpadlíky odmítajícími Jehovu. Ačkoliv Izraelité byli Jehovův národ - jeho organizace, chceme-li - patřit do této organizace ani zdaleka neznamenalo mít Boží schválení.

Připomeňme si příběh Elijáše. Za vlády krále Achaba se nevídaně rozšířilo uctívání Baala. Elijáš dokonce řekl Jehovovi toto:

“Byl jsem plný horlivosti pro Jehovu, Boha vojsk. Izraelité totiž opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře a pobili tvé proroky mečem, takže jsem zbyl jenom já. A teď mě chtějí zabít.” 1. Král. 19:14

Jehova Elijáše ujistil, že není sám:

“Mám v Izraeli ještě 7 000 těch, kdo neklekali před Baalem a kdo ho nelíbali.” 1. Král. 19:18

Pojďme se nad tím zamyslet. Jehovova organizace jako celek se neřídila Božím slovem - uctívala Baala. V celém Izraeli bylo pouze 7 000 věrných lidí. Když tito jednotlivci viděli, že Jehovova organizace nejedná správně, museli najít způsob, jak si zachovat svou vlastní věrnost a uctívat Jehovu přijatelným způsobem. Pravděpodobně se museli často schovat jako Elijáš a uctívat Jehovu tajně, protože jim hrozilo pronásledování a smrt. Jehova jim však neřekl, že mají založit svou novou organizaci (to je mimochodem přesně to, co udělal Russell, když měl pocit, že žádná církev neučí pravdu). Měli zůstat v Jehovově organizaci (být součástí izraelského národa), ale jako jednotlivci uctívat Jehovu správně.

Krátkou dobu po pádu Jeruzaléma Bůh nadále jednal přímo s jednotlivci jako byl například Daniel, Ezra nebo Nehemjášem. Poté následovalo období 500 let bez záznamu o jakémkoli Božím zásahu - toto období trvalo až do Ježíšovy doby.

A jak to nakonec dopadlo s Boží organizací (izraelským národem)? Jehova je kvůli jejich nevěrnosti zavrhl. S konečnou platností se tak stalo v roce 70, kdy byl zničen chrám v Jeruzalémě.

Období křesťanství

Když Ježíš přišel na Zem, kněžstvo bylo stále Božím zástupcem. Jak je naznačeno výše, Židé byli považováni za Boží národ až do zničení chrámu v roce 70 n. l. Ježíš a jeho učedníci se však postavili proti této organizaci a veřejně odsoudili kněze, čímž vlastně založili druhou konkurenční organizaci k té, která stále zastupovala Boha.

Ukázalo se, že místo nevěrné organizace Izraelitů si Jehova vyvolil novou organizaci - “duchovní Izrael”, ke kterému mohli patřit lidé ze všech národů. Ježíš tuto organizaci založil a jeho následovníci se nazývají křesťané.

Bible ukazuje, že během Ježíšovy doby existovali jednotlivci bez vazby na Ježíšovy následovníky, jejichž uctívání bylo také považováno za přijatelné.

“Jan mu řekl: „Učiteli, viděli jsme, jak někdo vyhání démony tvým jménem, a snažili jsme se mu v tom zabránit, protože nechodí s námi.“ 39 Ale Ježíš řekl: „Nebraňte mu, vždyť nikdo nemůže udělat zázrak v mém jménu a hned nato o mně mluvit špatně. 40 Kdo není proti nám, je s námi. 41 A ujišťuji vás, že kdo vám dá pohár vody proto, že patříte Kristu, rozhodně nepřijde o svou odměnu. 42 Kdo však způsobí pád jednoho z těchto maličkých, kteří věří, pro toho by bylo lepší, kdyby mu na krk přivázali velký mlýnský kámen a hodili ho do moře.” Marek 9:38-42

Ježíš zde ukazuje, že člověk k němu může patřit, aniž by následoval skupinu apoštolů. Příslušnost k nějaké skupině lidí nebyla tak důležitá jako “patřit Kristu”.

Po Ježíšově smrti byly založeny sbory. Velmi brzy, zejména po smrti apoštolů, se začalo velkou měrou šířit odpadlictví. Například Jan sboru v Pergamenu vyčetl, že tam jsou ti, co se drží “učení Baláma” či “Mikulášovy sekty” (Zjevení 2:14, 15), sboru v Thyatiře vyčetl, že snáší “tu ženu Jezábel, která… svádí mé otroky, aby se dopouštěli sexuální nemravnosti” (Zjevení 2:20), sboru v Sardech vyčetl, že jsou duchovně mrtví (Zjevení 3:1) a sboru v Laodeciji vyčetl, že je “vlažný” (Zjevení 3:16).

Ale i přesto, stejně jako za Elijáše, existovali jednotlivci, kteří byli věrní. Například ve Zjevení 3:4-6 Jan sboru v Sardech píše:

“Máš ale v Sardech několik lidí, kteří si neposkvrnili oděv. Ti se mnou budou chodit v bílém oděvu, protože si to zaslouží. 5 Ten, kdo zvítězí, tedy bude nosit bílý oděv. Nikdy jeho jméno nevymažu z knihy života a k jeho jménu se přihlásím před svým Otcem a před jeho anděly.”

Ačkoliv byl sbor duchovně mrtvý, našli se v něm jednotlivci, které Bůh schvaloval. Nebylo to však proto, že byli členy sboru, ale protože byli Jehovovi věrní! “Neposkvrnili si oděv”, “zaslouží si to”.

Navíc, rané křesťanství bylo strukturováno volně, na rozdíl od dnešní Watchtower Society, která se proměnila v přísně kontrolovanou organizaci, jež nepřipouští žádný nesouhlas nebo vyjádření vlastního názoru, který není v souladu s jejím učením.

Období po smrti apoštolů

Svědkové tvrdí, že počínaje 1. stoletím tu vždy byli pomazaní křesťané:

“V jednom podobenství Ježíš naznačil, že počínaje prvním stoletím vždy budou na zemi nějací pomazaní křesťané. Přirovnal je k pšenici rostoucí mezi plevelem. (Mat. 13:30) Nemůžeme s jistotou říci, kteří jednotlivci nebo skupiny k pomazaným patřili, ale není pochyb o tom, že vždy zde byl někdo, kdo se odvážně zastával Božího Slova a poukazoval na nebiblické nauky církve. Podívejme se na některé konkrétní příklady.” w12 1/15 str. 7

Jako příklady Watchtower uvádí například arcibiskupa Agobarda z Lyonu či katolického kněze Jana Viklefa. Zajímavé je, že Watchtoweru nevadí, že tito jednotlivci byli členy katolické či jiné církve. Důležité je, že se zastávali Božího slova.

Křesťané byli Jehovovou organizací i po smrti apoštolů. Jehova křesťanství nezavrhl. Nicméně stejně jako v době Elijáše byla většina izraelského národu odpadlíky, tak i v době po smrti apoštolů byla většina křesťanstva odpadlíky. A stejně jako v Elijášově době, i po smrti apoštolů tu byli jednotlivci, kteří byli Bohu věrní - možná mezi ně patřil pávě arcibiskup Agobarda či kněz Viklef. A stejné je to dnes! Většina křesťanstva neučí pravdu a neřídí se Ježíšovými slovy, patří mezi ně i svědkové Jehovovi. To nás ale jako Elijáše nesmí odradit od toho, abychom sloužili Bohu věrně sami. Společnost Watchtower není Boží organizace. Boží organici, tak jak ji Jehova ustanovil v 1. století prostřednictvím Ježíše, tvoří praví křesťané - a to je organizace, kterou nemáme opustit.

Jak jsou Boží služebnící vedeni?

“Odpověděl jim: „Říkám vám, že kdyby oni mlčeli, křičely by kameny.“” Lukáš 19:40

Předpokládat, že Bůh potřebuje Watchtower Society či jinou pozemskou organizaci, ukazuje na nedostatek víry v jeho schopnost působit skrze jednotlivce. První křesťané nebyli vedeni vedoucím sborem či papežem, ale Ježíšovými slovy a vedením Svatého Ducha:

“Ještě vám mám hodně co říct, ale teď to nejste schopni unést. 13 Ale až přijde on, duch pravdy, povede vás, abyste pochopili celou pravdu, protože nebude mluvit sám od sebe, ale bude říkat to, co slyší, a bude vám oznamovat to, co přijde.” John 16:12-13

4. kapitola Jana obsahuje rozhovor mezi Ježíšem a Samaritánkou. Samaritané a Židé, oba potomci Abraháma, měli rozdílné názory na to, kdo představuje Boží organizaci. Ježíš vysvětlil: “přichází doba, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. (…) Ale přichází doba a už je tady, kdy praví služebníci budou uctívat Otce v souladu s duchem a pravdou, protože Otec hledá ty, kdo ho budou takto uctívat.” Pravé uctívání je duchovní, není o pozemských organizacích.

Ježíš slíbil, že své následovníky bude řídit bez ohledu na to, jak málo se jich společně shromáždí.

“Kde se totiž sejdou dva nebo tři v mém jménu, tam jsem uprostřed nich.“” Matouš 18:20

Ježíšovi následovníci vykonávali svou práci pod vedením Svatého Ducha.

“…znameními a zázraky a mocí Božího ducha, takže jsem dobrou zprávu o Kristu důkladně kázal na celém území od Jeruzaléma až po Ilýrii” Římanům 15:19

Historický vývoj

Russell nebyl článkem v nepřerušeném řetězci, který se táhne dějinami, coby Jehovova organizace. Ve skutečnosti se obrátil k organizovanému náboženství zády a pokračoval dál sám. Propagoval tuto vzpouru proti organizaci, když psal:

“Mějte se na pozoru před “organizací”. Je zcela zbytečná. Biblická pravidla budou jediná pravidla, která budete potřebovat. Nesnažte se svazovat svědomí druhých a nedovolte druhým, aby svazovali to vaše. Věřte a poslouchejte natolik, nakolik dnes dokážete porozumět Božímu slovu, a tak pokračujte v růstu v milosti, poznání a lásce den za dnem."^2^

Watchtower 1895 Sep 15 reprints p.1866.
Watchtower 1895 Sep 15 reprints p.1866.

Důležité bylo být opravdovým křesťanem:

“Jsme ve společenství se všemi křesťany, ve kterých můžeme rozpoznat Bibli jako jediné měřítko. Nevyžadujeme proto, aby všichni viděli stejně jako my, aby se mohli nazývat křesťany, protože si uvědomujeme, že růst v lásce i poznání je postupný proces."^2^ Watchtower 1882 Apr reprints p.344

“Zkouškou členství v novém stvoření nebude členství v žádné pozemské organizaci, ale spojení s Pánem jako člen jeho mystického těla;"^2^ Millenial Dawn - The New Creation (1904) p.74

Postupem času však Russell začal prosazovat význam svých vlastních spisů jako zásadních pro poznání pravdy. Třicet let poté, co začal publikovat, byl označován za pastora, přijal titul Věrný otrok a psal, že jeho knihy jsou pro pochopení Bible zásadní, vlastně důležitější než číst Bibli samotnou.

“Kromě toho nejen že lidé nemohou vidět Boží plán při studiu Bible samotné, ale také vidíme, že pokud někdo STUDIE Z PÍSMA odloží, i když je to po tom, co je používal, co se s nimi seznámil, poté, co je četl deset let - pokud je pak odloží, ignoruje je a odejde od nich k Bibli samotné, ačkoli Bibli rozuměl po deset let, naše zkušenost ukazuje, že do dvou let se propadne temnotě. Na druhou stranu, kdyby pouze přečetl STUDIE Z PÍSMA s jejich odkazy, a nepřečetl by ani stránku Bible jako takové, byl by na konci dvou let ve světle, protože by měl světlo Písma."^2^ Watchtower 1910 Sep 15 reprints p.344

Koncept, že publikace společnosti Watchtower jsou nezbytné pro poznání pravdy, přetrvává dodnes. Ironií je, že dnešní svědkové Jehovovi (a celé jejich učení) jsou úplně jiným náboženstvím než byli badatelé Bible. Každý, kdo by se dnes držel Russellova učení, by byl svědky Jehovovými považován za odpadlíka.

Po Russellově smrti se Rutherford pustil do prosazování organizační struktury. V roce 1919 se měly sbory “zaregistrovat jako servisní organizace v rámci Společnosti…"^2^ ( Jehovah’s Witnesses in the Divine Purpose p.95), čímž se kontrola sborů přesunula pod mezinárodní vedení. V roce 1920 se stalo povinností hlásit účast na svědectví. Řízení kazatelské činnosti se stalo důvodem přísnější organizační struktury:

“Účinnost, s jakou musí být svědectví podáno, závisí do značné míry na organizovaném úsilí vynaloženém v poli."^2^ Watchtower 1922 Dec 15 reprints p.389

V roce 1932 Rutherford změnil uspořádání starších se slovy, že “neodpovídá zásadám velkého teokrata, který vládne své svatyni odshora dolů”^2^. ( Jehovah’s Witnesses in the Divine Purpose p.127). Koncept teokratické organizace nebyl zaveden až do roku 1938:

“Pokračující pokrok jim přinesl poznání, že Jehova i jeho nepřítel, Satan, mají neviditelnou organizaci. …. Bylo to v roce 1938, kdy společnost Watchtower uveřejnila článek o organizaci, který ukazoval, jak by Boží organizace měla být teokratická."^2^ Watchtower 1965 Jul 15 p.428

Zatímco Watchtower prosazuje, že příslušnost k Jehovově organizaci je pro záchranu nezbytná, pokrytecky se ohrazuje proti jiným náboženstvím, která tvrdí totéž:

“Musíme se snažit být pravými křesťany v každém slova smyslu. Znamená to, že se musíme připojit k nějaké křesťanské církevní organizaci? Zeptejte se sami sebe: Připojil se Ježíš Kristus, který nám dal příklad a řekl nám, že máme následovat jeho příklad, abychom získali život, ve své době k nějaké církevní organizaci? Ne, Bůh to od nás nevyžaduje; ale vyžaduje, abychom ho uctívali, hlásali dobrou zprávu o Království, byli křesťany, následovali příklad, který dal Ježíš, a žili v neochvějné oddanosti Bohu Jehovovi; chválili Boha a respektovali jeho svrchovanost, odolávali všem snahám odvrátit nás od počestnosti a vytrvali ve víře. Máme Bibli, aby nám ukázala správnou cestu. Rozhodně není nutné, aby se člověk stal členem nějaké církve, aby získal věčný život."^2^ Watchtower 1953 Mar 1 p.143

Závěr

Vedoucí sbor prohlašuje, že následovat je se rovná následovat Jehovu. Toto pojetí je ve svědcích Jehovových natolik zakořeněné, že často nedokážou rozlišit mezi opuštěním tohoto náboženství a opuštěním Jehovy.

Představa, že Jehova má jedinou organizaci, kterou řídí prostřednictvím vedoucího sboru, je používána na podporu myšlenky, že být svědkem Jehovovým je nezbytné pro záchranu. Ačkoli Bible důsledně říká, že důležitá je víra v Ježíše, organizace Watchtower přesouvá pozornost sama na sebe. Vedoucí sbor to pak používá k tomu, aby se postavil jako duchovní autorita nad Bibli, například když tvrdí:

“Proto je Bible organizační knihou a patří křesťanskému sboru jako organizaci, nikoliv jednotlivcům, bez ohledu na to, jak upřímně mohou věřit, že mohou Bibli interpretovat. Z tohoto důvodu nelze Bibli správně chápat, aniž bychom měli na mysli Jehovovu viditelnou organizaci."^2^ Watchtower 1967 Oct 1 p.587

Svědkové Jehovovi věří, že všechna ostatní křesťanská náboženství budou Bohem zničena, protože se neřídí pravdou definovanou organizací Watchtower. Ježíš však řekl: “Ujišťuji vás, že kdo věří, má věčný život” (Jan 6:47) a “znám své ovce a mé ovce znají mě” (Jan 10:14).

Jehova po většinu biblické historie neměl na Zemi viditelnou organizaci. A během období, kdy používal organizaci - ať už to byl izraelský národ či křesťané -, pravidelně jednal s jednotlivci, a nikoli jen s vůdci organizace. Příslušnost k těmto skupinám navíc nebyla zárukou toho, že budou přijatelní pro Boha, protože jak Židé, tak první křesťané byli od počátku zamořeni zkažeností a odpadlictvím.


Poznámky pod čarou

[1] jwfakta.cz používá označení “Watchtower” / “Watchtower Society” / “společnost Watchtower” nebo jednoduše “ORGANIZACE” (velkými písmeny) jako souhrný termín označující pro svědky Jehovovy jako náboženství, organizaci a korporaci. Patří zde mateřská korporace, která toto náboženství zastřešuje - The Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania -, založená v roce 1884, spolu s mnoha dalšími právními subjekty. Právní a duchovní role vedoucího sboru se v průběhu času vyvíjela a jwfakta.cz používá “vedoucí sbor” jako odkaz na pozemské teokratické vůdce.

[2] Náš překlad originálního textu.


Publikováno v roce 2022. Článek vychází z článku na JWfacts.com.