Jsou svědkové Jehovovi jediní, kteří kážou?

Svědkové Jehovovi jsou přesvědčeni, že patří do jediné organizace na zemi, která plní Ježíšův příkaz kázat o Božím Království dům od domu. Pro většinu svědků je to jeden z nejsilnějších důkazů, že Bůh používá společnost Watchtower jako svůj nástroj. Tento článek zkoumá, zda je toto tvrzení správné a oprávněné. Postupně si zodpovíme na následující 4 otázky:

Obsah:

1. Kážou jenom svědkové Jehovovi?
2. Jakým způsobem by měli křesťané kázat? Je chození “dům od domu” křesťanský požadavek?
3. Jaké poselství by měli křesťané kázat?
4. Jak účinné je kázání svědků Jehovových?

Kážou jenom svědkové Jehovovi?

Ježíš jednoduše řekl, že je třeba kázat dobrou zprávu o Království:

“A všem národům se nejdřív musí kázat dobrá zpráva.” Marek 13:10

“A tato dobrá zpráva o Království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům a potom přijde konec.” Matouš 24:14

Watchtower tvrdí, že toto pověření následují pouze svědkové Jehovovi:

“Znáte ještě někoho jiného, kdo po celém světě káže dům od domu o Božím Království?” Skutečně se o nás Bůh stará?, str.30

“Důležitým způsobem, jak můžeme lidem ve svém okolí projevovat lásku, je to, že jim vydáváme svědectví o Božím Království. Tuto práci, kterou předpověděl Ježíš, dělá jen jedna skupina lidí. (Marek 13:10) Jsou to svědkové Jehovovi.” (Strážná věž z roku 1994, 1.červen, str. 18)

“Ježíš kázal „dobrou zprávu o Božím království“ a od svých následovníků očekává to samé. Která skupina káže tuto zprávu lidem ze „všech národů“? Odpověď je jasná – jedině svědkové Jehovovi.” Studijní vydání Strážné Věže z roku 2016, str.9

Je ale přesvědčení svědků Jehovových, že pouze oni věrně následují Ježíšovo pověření, oprávněné?

Na začátek je třeba říci, že všechna křesťanská náboženství nějak kážou - jinak by neměla žádné členy. Pokud by byla pravda, že pouze svědkové Jehovovi kážou v rozsahu, který by vůbec stál za řec, jak si pak lze vysvětlit, že křesťanství bylo nejrozšířenějším náboženstvím na světě už předtím, než se narodil CH. T. Russell?

A na základě čeho svědkové Jehovovi tvrdí, že jejich poměrně neznámé poselství, které šíří 8,5 milionů svědků, má větší význam pro Ježíšovo proroctví a větší měrou šíří křesťanství než např. šíření křesťanství katolíky, kterých je kolem 1,3 miliardy? ^17^

Uvědomme si také, že Svatí posledních dnů (“mormoni”), adventisté sedmého dne a další náboženské skupiny, které vznikly v podobném období nebo ještě později než společnost Watchtower, dnes mají podobný počet členů jako svědkové Jehovovi. Některé dokonce ještě více. V tomto ohledu se vymyká letniční hnutí (pentecostalism) - původ tohoto křesťanského hnutí se datuje na přelom 19. a 20. století. Dnes je považováno za jedno z nejrychleji rostoucích náboženství na světě, odhaduje se, že má kolem 600 milionů členů; a každým rokem přibývají miliony dalších.

Jak to všechny tyto skupiny dokázaly? Díky aktivní kazatelské činnosti, často díky své misionářské práci. Jejich metody kázání se mohou lišit, ale výsledek je stejný. Za zmínku stojí i to, že jak mormoni, tak adventisté se účastní služby “dům od domu”, ačkoli v České republice to není běžné a využívají zde spíš jiné způsoby, jak druhé oslovit - například mluví o své víře s přáteli, rodinou a spolupracovníky, pořádají veřejná shromáždění a akce, používají média, sociální sítě. Konkrétně mormoni vysílají do zemí misionáře. Adventisté provozují celosvětovou síť škol a vysokoškolských programů, které poskytují duchovní a akademické vzdělání, a často získávají nové členy právě prostřednictvím těchto institucí.

Skutečně můžeme říct, že křesťané obecně - a nezáleží, k jaké denominaci se zrovna hlási - kážou neustále. Kromě již zmíněných forem kážou v televizi a rozhlasových stanicích; na internetu není nouze o nejrůznější náboženská diskusní fóra, webové stránky, videa, pořady atd. Za všechny zmiňme filmový projekt The Jesus Film Project. Podle Jesusfilm.org je film v současné chvíli přeložený do 2014 jazyků. Odhaduje se, že má miliardy zhlédnutí.

Zamysleme se také nad tím, proč jsou svědkové Jehovovi a další náboženství, které prováději misionářskou činnost, v některých zemích úspěšnější než v jiných. Podle zprávy z ročenky SJ za služební rok 2022 žije v Kamerunu 27.912.000 obyvatel, z toho 43.217 svědků - na každého zvěstovatele tedy ve službě vychází 660 lidí. V Senegalu je situace jiná, z 17.654.000 obyvatel je pouze 1.461 svědků, na zvěstovatele vychází 12.285 lidí. Co je důvodem takového nepoměru? Jednou z příčin je to, že se velké procento obyvatel Kamerunu hlásí ke křesťanství. K jejich obrácení na křesťanství nicméně došlo v důsledku činnosti katolických a protestantských misionářů dávno předtím, než se Společnost Watchtower do této země vůbec dostala. Tato situace je pravdivou skutečností v mnoha zemích světa, a často přitom platí, že úspěch Strážné věže při získávání členů je přímo úměrný míře, ve které ostatní náboženské organizace před jejím příchodem v tomto místě rozšířili Boží slovo. Ostatní křesťanská náboženství přišla do naprosté většiny oblastí, kde se dnes svědkové nacházejí, mnohem dříve než oni, a v menší či větší míře připravila svědkům Jehovovým půdu pro jejich působení, především překladem Bible do místních jazyků. A v těch částech světa, ve kterých se církvím nepodařilo položit solidní křesťanský základ, vede úsilí svědků Jehovových jen málokdy k získání většího počtu nových členů.

Když tedy vezmeme v úvahu všechny dosud zmíněné skutečnosti, vidíme, jak daleko od pravdy a jak povýšené je tvrzení, že nikdo nekáže v takovém rozsahu jako svědkové Jehovovi.

Na závěr této části si ještě ukažme, že určité formy veřejného kázání, které používají svědkové Jehovovi, nejsou ničím novým:

Výstavní stojany

Scientologie a svědkové Jehovovi.

Autobusy

Online vysílání

Broadcasting, který byl spuštěný v roce 2014, je kopií toho, co mormoni dělají v televizi už léta - příkladem je The 700 Club.

Jakým způsobem by měli křesťané kázat? Je chození “dům od domu” křesťanský požadavek?

Když svědkům Jehovovým poukážete na to, že kážou i ostatní náboženství, jedna z odpovědí, kterou pravděpodobně dostanete, bude zahrnovat něco ve smyslu: “Ale kdo jiný káže v takovém měřítku ‘dům od domu’ - v domácnostech lidí -, tak jak nám přikázal Ježíš?”

Ukážeme si, že tato odpověď vychází z osobního výkladu Bible od společnosti Watchtower. Jak můžete vidět jen z několika citací níže, Watchtower klade na službu “dům od domu” velký důraz:

“Od chvíle, kdy v roce 1914 začaly poslední dny, svědkové Jehovovi kážou dobrou zprávu o Božím Království po celém světě způsobem, který Ježíš přikázal, totiž v domovech lidí. (Matouš 10:7, Skutky 20:20) Miliony svědků navštěvují lidi z každého národa, aby s nimi mluvili o novém světě. Tak došlo k tomu, že jste dostali tuto brožuru, protože do díla svědků Jehovových patří výroba a rozšiřování miliard výtisků různých publikací o Božím Království. Znáte ještě někoho jiného, kdo po celém světě káže dům od domu o Božím Království? Marek 13:10 ukazuje, že než přijde konec, musí se „nejprve“ konat toto dílo kázání a vyučování.” Skutečně se o nás Bůh stará?, str.30

“Při návštěvě odbočky svědků Jehovových ve Wiesbadenu jsem se setkal s Augustem Petersem. Připomněl mi, že mám povinnost starat se o své nejbližší. A také mi dal tuto radu: „Ať se děje cokoli, nikdy nezapomeň sloužit dům od domu. Jinak budeš jako členové jakéhokoli jiného náboženství křesťanstva.“ Dodnes si uvědomuji, jak je tato rada důležitá a že kázat „dům od domu“ či dveře ode dveří je nutné. (Skutky 20:20, 21)” w08 9/1 str. 21

“Kázání uveřejňovaná v novinách, promítání „Fotodramatu“, rozhlasové pořady, webové stránky ani žádná jiná metoda oslovování široké veřejnosti nikdy neměly nahradit službu dům od domu. Proč ne? Protože Jehovovi služebníci se řídí vzorem, který dal Ježíš. Ten nekázal jen velkým skupinám lidí – zaměřoval se na jednotlivce. (Luk. 19:1–5) Ke stejnému přístupu vedl také své učedníky. Zároveň jim řekl, jaké poselství mají ohlašovat. (Přečti Lukáše 10:1, 8–11.) Jak jsme si ukázali v 6. kapitole, zodpovědní bratři všechny Boží služebníky vždy povzbuzovali k tomu, aby o pravdě mluvili s lidmi osobně. (Sk. 5:42; 20:20)” Boží království panuje! str. 77

“Dnes existuje mnoho způsobů, jak zajistit, aby lidé slyšeli dobrou zprávu. Podobně jako Pavel se snažíme vydávat svědectví na místech, kam lidé často chodí, například na autobusových zastávkách, na rušných ulicích, na tržištích nebo v nákupních centrech. Ale hlavní kazatelskou metodou, kterou svědkové Jehovovi používají, je stále služba dům od domu. Proč? Jedním důvodem je to, že dává všem příležitost pravidelně slyšet poselství o Království, což je projevem Boží nestrannosti. Tato služba rovněž umožňuje upřímným lidem, aby dostali osobní pomoc podle toho, co právě potřebují. Služba dům od domu navíc posiluje víru a vytrvalost těch, kdo se na ní podílejí. Pro pravé křesťany je dnes charakteristické to, že horlivě vydávají svědectví „veřejně a dům od domu“.” Vydávej „důkladné svědectví o Božím království, str. 169-170

Protichůdný, ale rozumný pohled na toto téma skýtá vyjádření nejmenovaného bratra, který zajímavě okomentoval jeden z článků ve Strážné věži, který ospravedlňoval pohled organizace na službu dveře ode dveří:^3^

“Z tónu článku mám dojem, že se snažíme přimět Bibli, aby vyjádřila něco, co si my sami přejeme; pracujeme s texty tak, aby řekli, co my chceme slyšet… Myslím, že přitom nerozlišujeme, co je a co není důležité. Každý má chválit Boha, každý má kázat. Co je podstatné, je zvěstování, nikoli jak zvěstujeme. Řekněme, že raní křesťané nechodili dveře ode dveří. Znamená to snad, že my to dnes nesmíme dělat? Řekněme ale, že tak činili. Ukládá nám to snad povinnost jednat stejně? Raní křesťané pravidelně uctívali v synagogách. My se kostelům a modlitebnám vyhýbáme. V našem 20. století pořádáme mezinárodní sjezdy, zatímco nikde nečteme, že by oni v prvním století něco takového dělali… Proč bychom měli dělat ze služby dům od domu „prubířský kámen?“ Cílem je oslovit naše bližní. Jak zvěstovat není zdaleka tak důležité, jako to, aby se zvěstování odehrávalo v duchu lásky a praktické pomoci lidem kolem nás.”

A protože Watchtower skutečně dělá z kázání dům od domu “prubířský kámen” a spornou otázku, v této části se zamyslíme nad tím, zda má chápání Watchtoweru, že hlavní kazatelskou metodou pravých křesťanů má být služba “dům od domu”, biblický základ. V průběhu naší diskuze si odpovíme na tyto otázky:

1. Na čem Watchtower toto své učení zakládá?
2. Co vlastně znamenají řecká slova překládaná jako “dům od domu”?
3. Znamená “dům od domu” chodit “dveře ode dveří”?
4. Co nám o významu tohoto výrazu říkají další místa v Písmu, kde jsou použita?
5. Ukazuje kniha Skutky apoštolů, že křesťané v prvním století kázali tímto způsobem?

Pro náš rozbor použijeme Překlad nového světa z roku 1997 (NWT) a revidovaný Překlad nového světa z roku 2019 (RNWT). Kromě toho pro srovnání s řeckým textem použijeme Kingdom Interlinear Translation of the Greek Scriptures (meziřádkový překlad řeckých písem). Vše je k dispozici online na stránkách jw.org.

Znamená “dům od domu” chodit “dveře ode dveří”?

Učení Watchtoweru o důležitosti kázání “dveře ode dveří” je založeno hlavně na textech ve Skutcích 5:42 a 20:20:

A každý den bez přestání vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobrou zprávu o Kristu Ježíši Sk. 5:42

Víte, že jsem vám nezamlčel nic užitečného a že jsem vás vyučoval veřejně a dům od domu. Sk. 20:20

Watchtower z těchto textů dovozuje, že slovní spojení „dům od domu“ vypovídá o službě svědků důsledně postupující od jedněch dveří ke druhým. Neboli že je zde výslovně naznačena činnost, při které křesťané chodí od jedněch dveří ke druhým s poselstvím, aniž by o to byli majitelem předem požádáni, a obvykle také aniž by se s ním předtím seznámili. Je toto dovození správné?

Spojení kat‘oikon, jenž se vyskytuje ve Skutcích 5:42 i 20:20, je v Překladu nového světa přeloženo jako „dům od domu“. Tuto informaci si zapamatujte, budeme s ní dále pracovat. Jedná se o jediná dvě místa v Překladu nového světa, kde překladatelé Watchtoweru použili spojení “dům od domu” - nikde jinde se v Bibli svědků Jehovových spojení “dům od domu” neobjevuje. Mimochodem již samotná absence jakýchkoliv dalších zmínek o “dům od domu” nám napovídá, že to pravděpodobně nebyla hlavní kazatelská metoda prvních křesťanů, kterou Ježíš všem křesťanům nařídil.

Watchtower prosazuje myšlenku, že předložka kata je v těchto verších použita v distributivním významu.^4^ Tento distributivní význam nicméně nevyžaduje, aby jediný možný význam spojení kat‘oikon bylo přeloženo jako “dům od domu” ve smyslu “dveře ode dveří” - nevynechat ani jediné dveře v ulici. Uvažujme nad tímto: člověk na venkově může chodit „dům od domu“ tím způsobem, že navštěvuje různé domy ve vesnicích, stejně jako lékař v té oblasti může navštěvovat nemocné, kteří žijí v různých domech, a tak navštěvovat jenom ty domy, ve kterých jej lidé potřebují. Nemusí kvůli tomu chodit bezprostředně od jedněch dveří ke druhým dveřím. Jak uvidíme dále, sama Watchtower v Překladu nového světa nepřekládá toto spojení vždy jen jako “dům od domu” - tím ukazuje, že je možný a přijatelný i jiný překlad.

Podívejme se tedy na 1. verš - Skutky 5:42 -, který obsahuje “dům od domu”. Pro srovnání je zde uveden stejný verš i v meziřádkovém překladu:

Skutky 5:42

42 A každý den bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobrou zprávu o KRISTU, Ježíšovi. (NWT)

42 A každý den bez přestání vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobrou zprávu o Kristu Ježíši. (RNWT)

Jak můžeme vidět, spojení kat‘oikon je zde přeloženo jako “dům od domu”.

Jenom málo svědků si však uvědomuje, že kat‘oikon se v naprosto identickém znění objevuje také ve Skutcích 2:46. Je zde přeloženo stejně? Podívejme se:

Skutky 2:46

46 A den co den byli jednomyslně stále přítomni v chrámu a přijímali jídlo v soukromých domech a účastnili se pokrmu s velkým radováním a upřímností srdce (NWT)

46 Každý den se jednotně scházeli v chrámu, navštěvovali se, společně jedli a dělili se o jídlo s velkou radostí a upřímným srdcem. (RNWT)

Jak si můžeme všimout, ve Skutcích 2:46 překladatel volí nikoli „dům od domu“, ale v „soukromých domech“. Jaký měl důvod k tomu, aby přeložil stejný výraz různým způsobem?

Jednak nedává žádný smysl naznačovat, že by ve zprávě ze Skutků 2:46 učedníci popořadě chodili od jednoho domu ke druhému, a tam jedli. A navíc, Společnost Watchtower si velmi přeje zachovat jedinečný význam spojení „dům od domu“ (pro podporu aktivity dveře ode dveří), který mu ve Skutcích 5:42 ve svém překladu přikládá, a chce se vyhnout otázkám, které by srovnání obou stejně znějících textů nevyhnutelně přineslo. A tak tuto nesrovnalost může postřehnout jen velmi bedlivý pozorovatel, protože Watchtower z výše naznačených důvodů tyto pasáže nikdy paralelně nerozebírá.

Kat‘oikon se dále objevuje ve Skutcích 20:20, ačkoli zde je řecké podstatné jméno pro „dům“ nebo „domácnosti“ v množném čísle – kat‘oikous:

20 zatímco jsem se nezdržel, abych vám nepověděl všechno, co je užitečné, a abych vás nevyučoval veřejně a dům od domu. NWT

20 Víte, že jsem vám nezamlčel nic užitečného a že jsem vás vyučoval veřejně a dům od domu. (RNWT)

Podívejme se ještě na poznámky pod čarou v Překladu nového světa uvedené k dosud zmíněným 3 veršům.

Jak vidíme, Překlad nového světa uznává, že kat‘oikon se nemusí přeložit jako “dům od domu”, sám v poznámce pod čarou u Sk. 20:20 dodává: Nebo „a v soukromých domech“

Nicméně spor není v tom, že překládat kat‘oikon nebo kat‘oikous jako „dům od domu“ by bylo chybné. Je to vhodný překlad, použitý v mnoha jiných Biblích, a to dokonce i ve Skutcích 2:46, kde Překlad nového světa použil “v soukromých domech”. Překladatel se musí sám rozhodnout, zda v těchto textech ve svém mateřském jazyce použije „dům od domu“ nebo „v soukromých domech“. Je to otázka jeho volby, záleží jen na jeho názoru. Zavádějící ovšem je, když lidé tomuto slovnímu obratu přisuzují jedinečný význam, který v něm ve skutečnosti obsažen není.

Je zřejmé, že apoštolové a raní křesťané navštěvovali své bližní v jejich domovech. Ale nevyplývá z toho, že by tím vykonávali kazatelskou službu dveře ode dveří, jak ji známe z podání dnešních svědků Jehovových. Watchtower sice může tvrdit, že takto kázali, ale neexistuje pro to absolutně žádný důkaz. Ve snaze předložit službu dveře ode dveří jako jedinou správnou křesťanskou službu pravých následovníků Krista Společnost Watchtower také používá text u Matouše 10:9–14. Ježíš zde vysílá apoštoly, aby kázali Boží slovo, a dává jim tyto pokyny:

Neobstarávejte si zlato, stříbro ani měděné mince do svých opasků 10 ani mošnu s jídlem na cestu ani oděv navíc ani sandály ani hůl, protože dělník si zaslouží své jídlo. 11 Ať přijdete do kteréhokoli města nebo vesnice, pátrejte po těch, kdo si to zaslouží, a zůstaňte tam, dokud se nevydáte dál 12 Když vejdete do domu, pozdravte členy domácnosti. 13 Pokud si to zaslouží, ať na ně přijde pokoj, který jim přejete Ale pokud si to nezaslouží, ať se váš pokoj vrátí k vám. 14 Když vás někdo nepřijme ani si vás nevyslechne, při odchodu z toho domu nebo města si setřeste prach z nohou. NWT

V komentářích k tomuto textu publikace Watchtoweru neustále zdůrazňují jednu jeho část, a sice „pátrejte, kdo si [to] v něm zaslouží“, protože se tady lehce nabízí vysvětlení o nutnosti podrobné detektivní práce s vyhledáváním těch, kdo si zaslouží být zachráněni. Naneštěstí se z tohoto vysvětlení vytrácí kontext 11. verše, který zní: „a zůstaňte tam, dokud se nevydáte dál“. Publikace Watchtoweru tato slova téměř nikdy nerozebírají, protože je z nich jasně patrné, že Ježíš zde nemluví o službě dveře ode dveří, ale o tom, kde získat ubytování.

Například Strážná věž z 01.12.1980, str. 13 rozebírá komentuje Matouše 10:5-14 a Lukáše 10:1-11 takto:

“Ježíš školil své následovníky, aby mohli vykonávat tutéž práci. Nejprve vyslal dvanáct apoštolů a dal jim pokyn: „Až půjdete, kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘. . . Do kteréhokoli města nebo vesnice vejdete, pátrejte, kdo si to v něm zaslouží, a tam zůstaňte, dokud neodejdete. Když budete vstupovat do domu, pozdravte členy domácnosti; a jestliže si to dům zasluhuje, ať na něj přijde pokoj, který mu přejete.“ (Mat. 10:5–14) Aby učedníci splnili tyto pokyny, navštěvovali lidi v jejich domovech a zůstávali s těmi, kteří si to ‚zasluhovali‘, a sdělovali jim poselství o království. Později dal Ježíš pokyn sedmdesáti ze svých učedníků: „Kdekoli také vstoupíte do města a přijmou vás, . . . dále jim říkejte: ‚Přiblížilo se k vám Boží království.‘ “ (Luk. 10:1–11) Ano, Ježíš vyslal své učedníky ve věci království.”

Protože nelze uvést ani jeden příklad, ze kterého by bylo patrné, že by Ježíš někdy chodil dům od domu v tom smyslu, jak to chápou svědkové Jehovovi, totiž postupně od jedněch dveří ke druhým, článek se v tomto odstavci zaměřil zejména na pokyny, které Ježíš vydal pro své apoštoly a sedmdesát učedníků. Pak následoval standardní nepoctivý postup, kdy autor cituje pouze tu část textu, která se mu hodí – v tomto případě “pátrejte, kdo si to v něm zaslouží”, “Když budete vstupovat do domu, pozdravte členy domácnosti”, „zůstávali s těmi, kteří si to ‚zasluhovali‘“, „Kdekoli také vstoupíte do města a přijmou vás, . . . dále jim říkejte: ‚Přiblížilo se k vám Boží království.‘“ – a vynechává úsek, který vypovídá proti jeho záměru – v našem případě „zůstaňte tam, dokud se nevydáte dál“, „Zůstaňte tedy v tom domě a jezte a pijte to, co poskytnou", a “Nepřecházejte z domu do domu“. Článek tak manipuluje myslí čtenáře a připravuje ho na přijetí myšlenek, které prosazuje, protože záměrně cituje jen část veršů, a tak od sebe odděluje souvislosti, které k sobě patří.

Společnost Watchtower se snaží vyvolat dojem, že Ježíš zde hlavně zaměřuje na kázání, a že o ubytování se zmiňuje jen tak mimochodem. Opak je pravdou. Čteme-li biblickou zprávu (v tomto a ostatních evangeliích) nezatíženi předcházejícím výkladem, pak sledujeme Ježíše, jak nejprve s učedníky rozmlouvá o věcech, které mohou být při kázání zapotřebí, nebo o kterých se učedníci domnívali, že je budou potřebovat – o penězích, jídle a oděvu – a pak rozebírá jednu ze skutečně nezbytných věcí: ubytování. Ježíš zde naprosto jasně vysvětluje svým učedníkům, jak rozpoznat, u koho se mohou ubytovat, a jak se chovat poté, co ubytování dostanou. Proto učedníkům říká: „Zůstaňte tedy v tom domě a jezte a pijte to, co poskytnou neboť dělník je hoden své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu.” (Lukáš 10:7).^5^

Pokud bychom prozkoumali všechny situace v Novém zákoně, podle kterých docházelo k vydávání svědectví (podobně jako je naznačeno v tabulce níže), zjistíme, že jich je hodně přes sto.

Z toho jich jenom 34 obsahuje odkaz na “dům” nebo “domov”. Mezi nimi jsou 4 zprávy, o kterých jsme se již zmínili (10. kapitola Matouše, 10. kapitola Lukáše, Skutky 2:46 a Skutky 5:42). O čem vypovídá zbývajících 30 popisů kázání? Podporují myšlenku, že Ježíš a první křesťané kázali dveře ode dveří?

• 21 svědectví poukazuje buď na domácnosti, ve kterých Ježíš, Petr nebo Pavel bydleli, nebo na domácnosti, kam byli pozváni, často na společné jídlo, včetně domácností Marty, Marie, Lazara, Zachea, Simona koželuha, Kornélia, Lydie, žalářníka ve Filipech, Aquily, Priscilly, Tita, Julia a Publia.
• 7 zpráv popisuje události v blíže neurčených domech, ale kontext naznačuje, že se jednalo buď o místo ubytování nebo shromáždění, a někdy byli přítomni jak apoštolové, tak velké zástupy lidí.
• 2 události ukazují, jak Ježíš poslal uzdraveného člověka domů.

Ani v jednom ze záznamů nenacházíme zprávu, podle které by Ježíš nebo jeho apoštolové či další učedníci chodili od jedněch dveří ke druhým, dokonce ani to, že by chodili od domu k domu.

Co tedy vlastně znamená slovní spojení „dům od domu?“ Je „dům od domu“ ve Skutcích 5:42 a 20:20 totožné s „dveře ode dveří“, jak to chápou a v doslovné praxi uplatňují svědkové Jehovovi? Nebo obrat prostě a jednoduše znamená „v soukromých domech“, jak čteme v poznámce pod čarou v Překladu nového světa ve Skutcích 20:20?

Uvažujme nad tím, že ta samá předložková vazba kat‘oikon (i když v jiné gramatické stavbě) je použita ještě na čtyřech jiných místech v novém Zákoně. V každém z těchto výskytů kontext jasně ukazuje, že se jednalo o domy některých věřících, kde se místní sbor scházel a kde také společně jedli, jak je uvedeno ve Skutcích 2:46. Můžeme si to snadno ověřit, podívejme se na všechna 4 místa do meziřádkového překladu Bible a porovnejme s Překladem nového světa.

1) Římanům 16:5

Pozdravujte také sbor, který se schází v jejich domě. Pozdravujte mého milovaného Epaineta, který je jedním z prvních Kristových následovníků* v Asii.

2) 1. Korinťanům 16:19

Pozdravují vás asijské sbory. Aquila a Priska vám posílají srdečné křesťanské pozdravy spolu se sborem, který se schází v jejich domě.

3) Kolosanům. 4:15

Pozdravujte ode mě bratry v Laodiceji a Nymfu i sbor, který se schází v jejím domě.

4) Filemonovi 1:2

naší sestře Apfii, našemu spolubojovníku Archippov a sboru, který se schází ve tvém domě:

Jak vidíme, je zde kat‘oikon překládáno jako „v jejich domě“, „v jejím domě“, a „ve tvém domě“. Předložka kata zde sice není použita v „distributivním“ slova smyslu, nicméně jasně vidíme, že toto slovní spojení je použito vzhledem k soukromým domům učedníků, a ne vzhledem k domům lidí vně sboru.

“Veřejně a dům od domu”

Rozeberme si teď konkrétně Skutky 20:20 a co z nich vyplývá.

Strážná věž z 01.10.1983, str. 15 je komentuje:

“Později mohl právem říci „starším mužům“ z efezského sboru: „Přitom jsem se nezdržel, abych vám neřekl všechno, co bylo užitečné, abych vás neučil veřejně a dům od domu. Ale důkladně jsem svědčil Židům i Řekům o pokání před Bohem a víře v našeho Pána Ježíše.“ (Sk. 20:17, 20, 21, 31; 19:1–41) Než se tito muži, kteří nyní byli staršími, stali křesťany, učil je tedy apoštol Pavel základním pravdám křesťanství při své kazatelské činnosti „dům od domu“.

Podle Pavlových vlastních slov je ale nejprve vyučoval „veřejně“, a teprve potom je učil „dům od domu“. Autor článku obrací pořadí událostí, kategoricky tvrdí, že počátečním impulsem pro budoucí starší v Efezu byla služba ‚dům od domu‘ a přitom zcela pomíjí „veřejnou“ část Pavlovy služby, během které tito muži od něho poprvé slyšeli základní křesťanské pravdy. Proto sám apoštol říká nejprve „veřejně“, a teprve potom „dům od domu“. Autor článku zde svévolně zaměnil pořadí událostí.

Můžeme nějak blíže určit, co měl Pavel na mysli, když Efezanům připomíná události, které vedly k tomu, že přijali křesťanství? Pavlovu činnost v Efezu popisuje předcházející, devatenáctá kapitola Skutků.

Ta ukazuje, že Pavel po svém příjezdu do Efezu „našel nějaké učedníky, …. Těch mužů bylo asi 12“ (Sk. 19:1,7). Třetí verš zmiňuje, že již byli dokonce pokřtěni Janovým křtem. Ačkoli byli pokřtěni jenom Janovým křtem a nevěděli nic o darech svatého ducha ani o křtu ve jménu Ježíše Krista, neznamená to, že byli nevěřícími pohany. Naopak, již byli „učedníky“, věřícími lidmi, a to znamená, že Pavel mluvil k mužům, kteří již byli s poselstvím seznámeni.

Jejich situace byla srovnatelná s Apollem, o kterém v předcházející kapitole čteme, že v okamžiku, kdy k němu Aquila a Priscilla přišli, „byl obeznámen pouze s Janovým křtem“. (Skutky 18:24–26) Navzdory svému neúplnému poznání Apollos ještě předtím, než poznal Aquilu a Priscillu, „mluvil a vyučoval o Ježíši přesně“. Kde? „A tento muž začal směle mluvit v synagóze.“ Aquila a Priscilla mu pouze „přesněji objasnili Boží cestu“. Ačkoli tedy neměl přesné poznání, Apollos již byl v okamžiku svého setkání s Aquilou a Priscillou křesťan. Je také důležité si uvědomit, že k jejich setkání nedošlo ve službě dům od domu, ale v synagóze. Máme tak dobrý důvod se domnívat, že obdobným procesem prošlo i oněch dvanáct učedníků oslovených apoštolem Pavlem.

Zpráva o svědecké službě Pavla dále ve Skutcích 19:8, 9 pokračuje takto:

Pavel vešel do synagog a tři měsíce odvážně mluvil, přednášel a přesvědčivě kázal o Božím království 9 Ale když někteří zatvrzele odmítali uvěřit a přede všemi se o té Cestě vyjadřovali urážlivě, odešel od nich a odvedl s sebou učedníky. Každý den potom přednášel v posluchárně Tyrannovy školy.

Je zřejmé, že první křesťané v Efezu došli ke své plné křesťanské víře na základě Pavlovy služby v synagóze, která zahrnovala veřejné přednášky a trvala 3 měsíce. Pisatel Skutků nikde nenaznačuje, že by k tomu došlo na základě „služby dům od domu“. Tomuto pochopení nasvědčuje i další čtení zprávy ve Skutcích. Znovu a znovu se totiž ve Skutcích můžeme přesvědčit, že lidé se stali věřícími kvůli své účasti na veřejných kázáních.

Jak kázali první křesťané - zpráva ze Skutků

O Letnicích roku 33 n. l. se na tři tisíce lidí shromáždilo na veřejnosti, a naslouchalo Petrovu kázání, na základě kterého v tom samém dni činili pokání a stali se věřícími. K jejich obrácení rozhodně nedošlo v důsledku služby dům od domu. (Skutky 2:1–41)

Jistě, je pravda, že Kornélius a jeho domácnost přijali evangelium v Kornéliově domě. Nicméně neuvěřili v důsledku toho, že by Petr v jejich místě chodil od jedněch dveří ke druhým, ale proto, že pod Božím vedením šel zcela najisto do Kornéliova domu. (Skutky 10:24–28)

V Antiochii v Pisidii někteří Židé a proselyté „následovali Pavla a Barnabáše“, protože je zaujala Pavlova řeč v synagóze. (Skutky 13:14–16; 38–43) Pokud se v jejich případě vůbec jednalo o nějaký dům, pak to byl dům, ve kterém Pavel s Barnabášem bydleli, a kam za nimi chodili lidé, kteří se od nich chtěli dozvědět více. To je ale úplně opačný postup než ten, během kterého by jim Pavel a Barnabáš svědčili u jejich dveří. (Srovnej podobnou situaci u Jana 1:35–39.)

Příští sabat se „všichni, kteří byli správně nakloněni k věčnému životu, stali věřícími“ – a podle všech náznaků jejich obrácení nastalo v synagóze. (Skutky 13:44–48) O svědecké službě v Ikoniu se dozvídáme, že se odehrávala v synagóze, a že „velké množství Židů i Řeků se stalo věřícími“. Tito lidé litovali svých hříchů a uvěřili v Krista, protože o něm slyšeli kázání na veřejném místě, v synagóze, zatímco o soukromých domech v této zprávě nečteme ani slovo. (Skutky 14:1)

Lydie ve Filipech sice „naslouchala a otevřela své srdce“ a pozvala Pavla a ostatní k sobě domů, ale to se stalo až potom, co s nimi rozmlouvala na veřejném prostranství u řeky. Poté pozvala Pavla k sobě domů jako svého hosta.^6^ Pavel na Lydii nenarazil, když zrovna sloužil “dveře ode dveří”. (Skutky 16:13-15)

Žalářník v tom samém městě přijal Krista, když pracoval ve vězení. Teprve potom pozval Pavla k sobě domů, protože se od něj chtěl dozvědět více. Neučinil tak na základě nevyžádané návštěvy u svých dveří. (Skutky 16:25–34)

Obdobně i v Tesalonice, kde Pavel po tři sabaty rozmlouval s místními lidmi v synagóze, a proto se „někteří z nich stali věřícími“, a přidali se k Pavlovi a Silovi. Všimněme si také, že se k nim z téhož důvodu, kvůli kázání Pavla v synagóze, „připojilo i velké množství Řeků, kteří uctívali Boha. Nikde v záznamu nečteme o službě dům od domu. (Skutky 17:1–4)

Když přijeli do Beroje, apoštolové „vešli do židovské synagógy“, kde se „mnozí z nich [ze Židů] stali věřícími a stejně i nemálo vážených řeckých mužů a žen“. (Skutky 17:10–12)

Pavel veřejně kázal v Aténách v synagóze, na tržišti a na Areopagu – na veřejnosti přístupných místech. V důsledku této veřejné činnosti se „někteří muži k němu připojili, a stali se věřícími“. (Skutky 17:16–34)

Pavel v Korintu bydlel u Aquily a Priscilly a „každý sabat přednášel v synagóze a přesvědčoval Židy a Řeky“. Náboženská opozice jej posléze donutila, aby se přemístil do sousedního domu Titia Justa a vyučoval odtud, ale čteme, že „Krispus, předsedající úředník synagógy, se však stal věřícím v Pána, a také celá jeho domácnost. A mnozí z Korinťanů, kteří slyšeli, uvěřili a byli pokřtěni“. (Skutky 18:1–8)

Krispus a jeho rodina nejprve slyšeli dobré poselství v synagóze, a teprve později u sebe v domě, který sloužil jako místo setkávání. O službě dům od domu není v těchto kapitolách inspirovaného záznamu ani zmínka. Všechny zmíněné úseky Písma předcházejí záznamu o Pavlově činnosti v Efezu. Není rozumné se domnívat, že vrhají světlo na Pavlův výrok ze Skutků 20:21, uvedený ve Strážné věži, že „důkladně vydával svědectví Židům i Řekům o pokání před Bohem a víře v našeho Pána Ježíše“? Kde podle těchto zpráv nacházíme Pavla, když vydává svědectví? V nějakém druhu služby dům od domu? Nebo spíše na veřejných místech, především v synagógách? Kdekoli se zpráva zmiňuje o domech, je to proto, že apoštol chodil dveře ode dveří, nebo byl pokaždé pozván do konkrétního domu? Kde a proč „Židé a Řekové“ činili pokání, a stávali se křesťany? Bylo to na základě veřejného vyučování v synagógách? Nemůže být sporu o tom, že ano. Jak je možné, že ve světle důkazů z Písma a na základě očitého svědka Lukáše, který napsal knihu Skutky apoštolů, autor článku ve Strážné věži neposkytl ani nejmenší prostor pro názor, že způsob obrácení na víru, ke kterému docházelo všude jinde, nastal i v Efezu? Nevěnoval tématu dostatek času? Nebo se rozhodl, že pomine rozsáhlé biblické svědectví a přizpůsobí Písmo učení organizace Watchtower?

Pavel říká, že v Efezu „vyučoval veřejně a dům od domu“. Jestliže první metoda byla veřejná, pak je rozumné uvažovat tak, že druhá byla v soukromí. Zkusme si na základě obšírné a zároveň detailní zprávy celé knihy Skutků učinit obrázek o tom, co se odehrálo v Efezu. Mohlo to být docela dobře tak, že Pavel nejprve kázal v synagogách a v Tyrannově škole. Z mnoha lidí, kteří mu naslouchali, někteří pokládali jeho slova za důvěryhodná, přáli si poznat více, a proto následně pozvali Pavla k sobě domů. Pavel se tedy za nimi po veřejném kázání vydal a poskytoval jim – dům od domu – individuální, soukromé poučování. Kdyby by bylo dokazování Watchtoweru poctivé, pak by tuto možnost alespoň musela připustit. A pokud by se vzaly v úvahu i všechny předcházející biblické příklady, autor by musel uznat, že toto je nejpravděpodobnější vysvětlení rozebíraného textu. Ale Watchtower nic z toho neudělala.

Jakým způsobem by měli křesťané kázat - závěr

Marek 13:10 říká:

“A všem národům se nejdřív musí kázat dobrá zpráva.”

Bible nepředepisuje, jak se to má dělat. I když je služba dům od domu přijatelným způsobem kázání a může být efektivní, nikde v Bibli není řečeno, že tento konkrétní druh kázání bude hlavní kazatelskou metodou nebo dokonce znakem pravých křesťanů nebo že chodit “dům od domu” nařídil Ježíš. Ve skutečnosti nám Bible nedává důvod myslet si, že první křesťané chodili dveře ode dveří, jak to dnes praktikují svědkové Jehovovi. V Bibli o tom není žádný záznam.

Jaké poselství by měli křesťané kázat?

Pavel v dopise Galaťanům 6:6-9 napsal:

Divím se, že se od toho, kdo vás povolal Kristovou nezaslouženou laskavostí, tak rychle odvracíte k jiné dobré zprávě 7 Žádná jiná dobrá zpráva sice není, ale jsou tu jistí lidé, kteří se vás snaží znepokoji a chtějí překroutit dobrou zprávu o Kristu. 8 Ale i kdyby vám snad někdo z nás nebo anděl z nebe oznamoval jako dobrou zprávu něco jiného než to, co jsme vám oznámili, ať je proklet. 9 A to, co už jsme řekli, říkám znovu: Pokud vám někdo oznamuje jako dobrou zprávu něco jiného než to, co jste přijali, ať je proklet.

Pavel tady ukazuje, že existuje pouze JEDNA dobrá zpráva, a sice ta, která je oznamována v prvním století, nikoli nějaké její znění, které se poprvé objevuje v publikacích vydávaných ve dvacátém století. Dobrá zpráva z prvního století je volně přístupná každému v jeho vlastní Bibli, a nemusí se kvůli tomu stát závislým na nějaké novodobé literatuře, která by mu ji zprostředkovala. Dobrá zpráva z prvního století je zcela srozumitelná bez jakékoli moderní publikace. Nejedná se o nějaký „zvláštní námět“, který by byl zcela rozpoznán teprve v poapoštolské době, a který v důsledku naznačuje, že Boží Slovo samo o sobě nestačí. Apoštol Pavel trvá na tom, že rozeznává jenom jedno jediné poselství, které má být šířeno, a sice to, které káže on a jeho společníci, a které je dostupné v záznamech inspirovaných pisatelů. Nikdo na světě, ani andělé, ani lidé nemají právo oznamovat jiné poselství než to, které je již dáno, a které Pavel nazývá „dobrou zprávou o Kristu“.^7^ Právě z tohoto důvodu mohl Pavel napsat Korinťanům: „Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic kromě Krista, a to přibitého na kůl.“^12^ Je to „věčné dobré poselství“, „víra, která byla jednou provždy předána svatým“, a z tohoto důvodu není vůbec třeba je upravovat, modernizovat a doplňovat způsobem, o který se pokoušejí neinspirovaní muži přítomné doby.^8^

Zásadním sporem tedy zůstává, zda „dobrá zpráva o království“, kterou oznamuje Watchtower, je totožná s „dobrou zprávou o království“, kterou kázal Ježíš a jeho apoštolové. Apoštolové nám naštěstí zanechali záznam, ze kterého je jasně vidět, co pokládali za „dobrou zprávu“. Stačí si vzít k ruce Bibli a číst v knize Skutků nebo v jiných apoštolských spisech, a hned si povšimneme rozdílu mezi apoštolským porozuměním dobré zprávy a tím, jak ji chápou a hlásají lidem svědkové Jehovovi.

Hlavní myšlenkou evangelia v podání Watchtoweru je současný trýznivý stav světa, ze kterého brzy dojde k vysvobození prostřednictvím „nového světa“, který již po desetiletí čeká za dveřmi. Watchtower oznamuje druh evangelia, které jeden francouzský autor označil jako evangelium “duchovního materialismu”, tedy duchovní systém, ve kterém se pod rouškou uspokojování duchovních potřeb ve skutečnosti oslovují hmotné zájmy věřících. Postup, který je přitom uplatňován, je charakteristický promyšleným zdůrazňováním zakrátko přicházejícího a nekonečného materiálního a tělesného uspokojení, ke kterému bude patřit dostatek chutné potravy, krásných domů v idylických podmínkách, konec vrásek, stáří a návrat plného zdraví, krásy a síly – nebudou se muset platit daně, nebude inflace, nebudou nehody, katastrofy, zločin ani válka. Tento námět je bezpochyby velmi přitažlivý, protože je přirozené, že lidé touží po bezprostřední úlevě od vnějších problémů. Ale pohnutky, které se skrývají v srdcích stoupenců materiálního evangelia hlásajícího bezproblémový život v hmotné a tělesné dokonalosti, ve skutečnosti nevyžadují projevy hlubší spirituality.

Zásadní problém uvedeného přístupu ale spočívá tom, že když toto poselství porovnáme s dobrou zprávou zaznamenanou v Křesťanských řeckých písmech, zjišťujeme, že se nejedná o poselství kázané Ježíšovými následovníky, ale o jeho upravenou a přikrášlenou podobu. Poselství apoštolů a ostatních učedníků a výrazové prostředky, které k jeho vyjádření použili, se nesoustředily na „vládní uspořádání“, ale na osobu Božího Syna, Ježíše Krista.^9^ Termín „Kristovo království“ má především význam „Kristova kralování či působení“ nebo „Kristova královského panství“. Často je také používán výraz Boží království“, protože Bůh je původním i konečným zdrojem Kristova panování, které je zároveň Bohem navrženým uspořádáním.^11^

Co zdůrazňovali apoštolové a ostatní křesťanští autoři, když popisovali účinky panování Mesiáše? Důsledně poukazovali na Kristovu výkupní oběť, jeho vítězství nad panstvím hříchu a smrti, dosaženého ve prospěch všech lidí, a na autoritu, kterou dal Otec svému vzkříšenému Synovi, aby nyní osvobodil z pout hříchů a smrti každého, kdo v něj bude projevovat víru. To bylo – a to nadále zůstává – dobrým poselstvím, které nám přináší Bible. Biblické poselství nikoho neupozorňuje na nějaké konkrétní datum, a ani ho nelze s žádným datem spojit, ať již se jedná o rok 1914 nebo jiný časový údaj. Ani k sobě nikoho neláká přitažlivým slibem nového světa hmotného a tělesného blahobytu, který „je již za dveřmi“. Hlavní témata kázání svědků Jehovových jsou pozemský ráj, Boží jméno, Boží organizace, poslední dny a Armagedon. Nový zákon však na tyto věci ani zdaleka neklade takový důraz. I když byli první křesťané přesvědčeni, že “konec” přijde ještě za jejich života, nekladli na Armagedon nebo ráj takový důraz jako dnešní svědkové. Nemáme žádné záznamy o tom, že by hlásali 2 různé naděje - v nebi a na rajské zemi - protože v nic takového nevěřili. Nekázali ani nevysvětlovali lidem význam jména Jehova, jak to dělají dnešní svědkové. Ve skutečnosti nemáme žádný důkaz o tom, že by Ježíš a první křesťané používali Boží jméno “Jehova”.

Bible ukazuje, že “dobrá zpráva” se týká Ježíše.

“Bratři, připomínám vám dobrou zprávu, kterou jsem vám oznámil, kterou jste přijali a za kterou si také stojíte. Pokud se dobré zprávy, kterou jsem vám oznámil, budete pevně držet, budete zachráněni. Jinak jste uvěřili zbytečně. Jako jednu z nejdůležitějších věcí jsem vám předal to, co jsem i já přijal, že Kristus podle Písma zemřel za naše hříchy” 1.Korinťanům 15:1-3

“Kázal jim o Božím království a vyučoval je o Pánu Ježíši Kristu s velkou odvahou” Skutky 28:31

Bratři, připomínám vám dobrou zprávu, kterou jsem vám oznámil kterou jste přijali a za kterou si také stojíte. 2 Pokud se dobré zprávy, kterou jsem vám oznámil, budete pevně držet, budete zachráněni. Jinak jste uvěřili zbytečně. 3 Jako jednu z nejdůležitějších věcí jsem vám předal to, co jsem i já přijal, že Kristus podle Písma zemřel za naše hříchy 4 že byl pohřbe a třetí de podle Písm vzkříše 5 a že se objevil Kéfovi a potom těm dvanácti 6 Pak se objevil víc než 500 bratrů najednou Někteří už zemřeli,* ale většina z nich je tu stále s námi. 7 Potom se objevil Jakubovi pak všem apoštolů 8 a poslednímu ze všech se objevil mně jakoby předčasně narozenému. 1. Korinťanům 15:1-8

První křesťané nebyli charakterizování jako Jehovovi svědkové, ale spíše měli být Ježíšovi svědkové, čímž dnešní svědkové Jehovovi proslulí nejsou.

“Ale až na VÁS přijde svatý duch, dostanete sílu a budete mi svědky v Jeruzalémě, v celé Judeji a Samaří a až do nejvzdálenějších končin země.“ Skutky 1:8

Svědkové Jehovovi věnují Ježíši a jeho nebeskému království mnohem méně času než většina křesťanských náboženství. Skutky apoštolů ukazují, jak moc se dobrá zpráva prolínala s poselstvím o Kristu. Projevovaly se mocné skutky, přijímal se Duch svatý a křtilo se ve jménu Ježíše, nikoliv nějaké organizace.

“Ale ti, kdo se rozprchli, procházeli zemí a oznamovali dobrou zprávu o Božím slovu. Filip odešel do města Samaří a začal tam kázat o Kristu. Zástupy ho velmi pozorně poslouchaly a sledovaly zázraky, které dělal. Bylo tam totiž mnoho lidí posedlých nečistými duchy, kteří hlasitě křičeli, když z nich vycházeli. A mnozí ochrnutí a chromí byli uzdraveni. V celém městě zavládla velká radost. V tom městě žil muž jménem Šimon, který se zabýval magií a ohromoval samařský lid. Tvrdil o sobě, že je výjimečný. Všichni lidé, obyčejní i významní, mu věnovali pozornost a říkali: „V tom muži je velká Boží moc.“ Pozornost mu věnovali proto, že je už dlouho ohromoval svými kouzly. Ale když uvěřili Filipovi, který oznamoval dobrou zprávu o Božím království a o jménu Ježíše Krista, muži i ženy se dávali pokřtít. Také Šimon uvěřil a po svém křtu zůstával s Filipem. Když viděl, jaká znamení a zázraky se dějí, žasl. Apoštolové v Jeruzalémě se doslechli, že lidé v Samaří přijali Boží slovo, a tak k nim poslali Petra a Jana. Ti přišli a modlili se za ně, aby dostali svatého ducha. Na žádného z nich totiž ještě nepřišel. Byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Potom na ně Petr a Jan položili ruce a oni dostali svatého ducha.” Skutky 8:4-17

A vůbec, lze poselství Watchtoweru považovat za “dobrou zprávu”, když se týká zničení 8 miliard lidí v Armagedonu?

Watchtower popisuje své poselství jako “život zachraňující”:

“Mnoho lidí v našem obvodě nás odmítá a neuvědomují si, že to, co jim chceme říct, jim může zachránit život.” Služba Království z roku 2014, str.1

Před kým svědkové Jehovovi zachraňují lidi? Před svým Bohem Jehovou. Zatímco křesťanské poselství říká, že Ježíš zachraňuje lidi před následky hříchu, poselství Watchtoweru říká, že vstup do jejich organizace zachraňuje lidi před zkázou v Armagedonu, kterou nařídil Jehova, a která bude provedena z rukou Ježíše a jeho nebeské armády.

Jak účinné je kázání svědků Jehovových?

Watchtower tvrdí, že káže “dobrou zprávu” po celém světě a že je to důkaz, že brzy přijde konec:

Po tsunami v roce 2004 byl do zasažené oblasti nainstalován varovný systém, který má v budoucnu takovým ztrátám na životech zabránit. Podobně Bůh udělal opatření, aby mohli být lidé varováni, než přijde konec. V Bibli je napsáno: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14)

Pouze za loňský rok strávili svědkové Jehovovi oznamováním dobré zprávy víc než 1,9 miliardy hodin, a to ve 240 zemích a ve víc než 700 jazycích. To je silným důkazem, že konec je blízko. wp16 č. 2 str. 13

Tvrdí také, že díky její kazatelské činnosti mají všichni příležitost “uniknout před blížícím se zničením” (podle učení Watchtoweru se lidé zachrání tak, že se pokřtí jako svědkové Jehovovi):

Na skutečnost, že nebeská vláda zasáhne už brzy, jsou lidé upozorňováni prostřednictvím kazatelské činnosti, a tak všichni mají příležitost uniknout před blížícím se zničením a stát se poddanými tohoto Království. w08 1/1 str. 9

Uvažujme o tom.

Vezměme si třeba Pákistán. V roce 2022 měl 229,489,000 obyvatel, z toho 1,154 je svědků Jehovových. Na jednoho zvěstovatele tak připadá 209,579 Pákistánců. V roce 2022 byl roční přírůstek svědků v Pákistánu asi 3 procenta. Ale každoročně se obyvatelstvo Pákistánu zvětšuje o miliony. Dejme tomu, že každý svědek Jehovův v Pákistánu stráví v průměru v „kazatelské službě“ jednu hodinu denně. I kdyby se Bůh rozhodl soudit každého obyvatele Pákistánu pouze na základě dvacetiminutového rozhovoru s některým ze svědků, za jeden rok by se poselství dostalo jenom k 0,55 procentu obyvatelstva. Ale roční přírůstek obyvatel Pákistánu je 1,9 procent. Navíc víme, že značná část hodin strávených svědectvím sestává z opětovných návštěv, domácích biblických studií nebo z pouhého vracení se do míst, kdy již svědkové několikrát byli. Kdybychom vzali v úvahu zmíněné faktory – tří procentní míru růstu svědků a současný růst počtu obyvatel Pákistánu (Odhaduje se, že v roce 2050 bude mít Pákistán 310 mil. obyvatel) – a kdyby 80 procent všech hodin strávených ve službě bylo věnováno výlučně novým lidem, pak by svědkové v roce 2050 zastihli s tímto „dvacet minut – život nebo smrt – poselstvím“ ani ne třetinu v té době žijících obyvatel Pákistánu. Rok 2050 se kromě toho do tohoto scénáře příliš nehodí, protože organizace svým členům zdůrazňuje, že žijeme v “posledních dnech posledních dnů”.

Poměr obyvatel Bangladéše k tamním svědkům je ještě více disproporcionální (509,874 obyvatel na jednoho svědka).

Připomeňme, že v České republice je poměr 678 obyvatel na jednoho svědka.

Indie i Čína mají každá 1,4 miliard obyvatel. Kolik svědků v těchto zemí káže? V Indii pouhých 56,747 (poměr 1:25,038) a v Číně je číslo podobné nebo ještě menší.^15^

Obyvatelstvo Číny, Indie, Pákistánu a Bangladéše dohromady představuje 40 procent světové populace. A pouhý nepatrný zlomek z těchto lidí má nějaké povědomí o poselství Watchtoweru. Přesto budou podle učení Watchtoweru zabiti v Armagedonu všichni lidé (včetně obyvatel Číny, Indie, Pákistánu a Bangladéše), kteří se nestanou svědky Jehovovy.

Do stejné skupiny můžeme rovněž započítat další desítky milionů, kteří žijí například v Afghánistánu a Turecku - dalších zemích s převážně muslimským náboženstvím. Také zde poselství Watchtoweru slyšel jenom nepatrný počet lidí.

Když se přidržíme věcných údajů, pak vidíme, že svědkové Jehovovi v nejlepším případě oslovují asi polovinu světové populace.

V některých zemích je jejich kontakt s obyvatelstvem častý, a na západní polokouli, v Evropě a v některých dalších zemích jsou oblasti, které svědkové navštěvují někdy i jednou za několik týdnů. Ale i v těchto zemích, včetně USA, kde organizace Watchtower má svůj počátek, platí, že rozhovor u dveří, pokud k němu vůbec dojde, je obvykle krátký a velmi formální. Naprostá většina oslovených lidí má jenom velmi mlhavou představu o tom, co organizace učí a co je vlastně jejím poselstvím. K potvrzení tohoto názoru stačí, když se namátkou v těchto zemích (včetně České republiky) někoho zeptáte, co ví o svědcích Jehovových. Nejčastěji se dozvíme, že ačkoli svědkové jsou obecně vnímáni jako slušní lidé, jediné co je o jejich náboženství většině z dotazovaných známo, je to, že chodí dveře ode dveří se svou literaturou. Někdo možná ještě dodá, že nepřijímají krevní transfúze, neúčastní se voleb, neslaví Vánoce nebo zmíní jiné postřehy, které bývají vnímány negativně. Tolik k celosvětovému kázání Watchtoweru.

Účinnost

Kazatelská činnost svědků Jehovových se dá považovat za stále méně účinnou. Z jednoduchého vyhodnocení ročních zpráv vyplývá, že např. v roce 2004 bylo na jeden křest třeba 5000 hodin svědectví (1 miliarda hodin svědectví vedla k 200 000 křtů). V roce 2022 už by to bylo něco přes 10 000 hodin (1,5 miliardy hodin vedlo k pouhým 145 000 křtům).^13^ Uvědomme si také, většina svědků se nepokřtí v důsledku oslovení v “kazatelské službě”, ale o “pravdě” se dozví od přátel, kolegů či rodiny. Mezi pokřtěnými je také hodně dětí, které se jednoduše narodily do rodiny svědků. Každý svědek ví, že je poměrně vzácné najít v jeho sboru bratry a sestry, kteří byli na začátku osloveni v “kazatelské službě”. Když vezmeme toto všechno v úvahu, můžeme realisticky říct, že na jednoho pokřtěného potřebují svědkové strávit v kazatelské službě mnohem více než jen 10 000 hodin.

Každý den se narodí v průměru okolo 385,000 dětí (údaj z roku 2022, viz ^16^). Každý den se nechá svědky pokřtít okolo 500 lidí. To znamená, že každý den přibývají další lidi, kteří o poselství Watchtower nikdy neuslyší.

Společnost Watchtower je hrdá na miliardy knih, časopisů a dalšího materiálu, který vydala. Například Strážná věž z 01.03.2011 v článku nazvaném “Kdo káže dobrou zprávu?” říká:

Dobrou zprávu také oznamují prostřednictvím publikací. Tento časopis, jehož celý název zní Strážná věž hlásající Jehovovo Království, nyní vychází ve 185 jazycích a každé vydání v nákladu více než 42 milionů výtisků. Časopis Probuďte se! také seznamuje veřejnost s Královstvím a vychází v 83 jazycích, každé číslo v nákladu asi 40 milionů výtisků.

Knihy, brožury, traktáty, CD, MP3 a DVD, které objasňují biblické nauky, jsou k dispozici asi v 540 jazycích. Jen v posledních deseti letech svědkové vyrobili a rozšířili více než 20 miliard těchto publikací, což je v průměru asi tři na každého obyvatele planety.

Nicméně jak jsme již uvedli, zeptejte se náhodného člověka - ať už jednoho nebo sta -, co je onou “dobrou zprávou” svědků Jehovových. Je nepravděpodobné, že by to někdo věděl. Statistiky zní působivě, ale výsledky se nedostavují.

Závěr

Svědkové Jehovovi jsou jedno z mnoha křesťanských náboženství, které kážou. Ježíš nevymezil způsob, jakým se to má dělat. Metodu “dům od domu” Ježíš nepředepsal, první křesťané takto nekázali a není to ani nejúčinnější způsob kázání. Svědkové Jehovovi kážou jinou “dobrou zprávu” než první křesťané a pokud má Armagedon přijít, až svědkové svým kázáním varují všechny lidi na Zemi, pak je konec v nedohlednu.

Odkazy a poznámky pod časou

[1] Náš překlad originálního textu.

[2] 1. Jana 2:1, 2. Vezmi v úvahu také Petrovou modlitbu o svátku Letnic a jeho proslov k pohanům v Kornéliově domě, jak jsou zaznamenány ve Skutcích 2:14–36; 10:34–43.

[3] Z knihy Hledání křesťanské svobody.

[4] V lingvistice se distributivní význam vztahuje na gramatickou konstrukci, v níž je děj nebo událost distribuována mezi více entit. To se často vyjadřuje pomocí slov jako “každý”. Například věta “Dal jsem každému ze svých studentů knihu” je distributivní větou, protože děj spočívající v předání knihy je distribuován mezi více studentů.

[5] Učedníci již věděli, jak Ježíš „kázal“, protože s ním chodili a pozorovali jeho příklad. Jejich vlastní záznamy (například Matouš a Jan) neříkají nic o chození dům od domu, ale týkají se Ježíšova kázání v synagógách, na tržištích a dalších veřejných místech, a také toho že přijímal pozvání do určitých domů a mluvil tam se shromážděnými lidmi.

[6] Tato situace pozoruhodně dokresluje, jak to mohlo být v předchozím případě s Ježíšovými učedníky na kazatelských cestách, když dodržovali jeho pokyn o zůstávání v domech „těch, kdo si to zaslouží“.

[7] 2. Korinťanům 2:12; 4:4; 9:13.

[8] Zjevení 14:6; Juda 3.

[9] Srovnej Skutky 8:12 se Skutky 5:42; 8:4, 5, 35.

[11] Srovnej Lukáše 19:11–15; Zjevení 12:10. Lze poznamenat, že ve verších 12 a 15 této pasáže u Lukáše překládá Překlad nového světa slovo basiléia jako „královská moc“, zatímco v poznámkách pod čarou v některých vydáních je alternativní překlad „království“. Šlechtic v podobenství u Lukáše necestoval do vzdálené země, aby získal a přivezl zpět „vládu“, ale hodnost krále a královskou autoritu.

[12] 1. Korinťanům 2:2, NW

[13] Nejnovější přehled je dostupný na jw.org.

[14] Transliterace (přepis textu z jednoho písma do jiného) řeckého písmene ν je “n”. Proto je zde použit výraz kat‘oikon.

[15] Watchtower nezveřejňuje počet zvěstovatelů v Číně, nicméně z jiných informací můžeme vyvodit, kolik jich v Číně přibližně je. Ročenka svědků Jehovových 2017 uvádí, že ve služebním roce 2016 sloužilo ve “31 dalších zemích” (mezi nimi je i Čína) 41,775 zvěstovatelů.

[16] Zdroj

[17] Údaj z roku 2022.

Úvodní obrázek je převzatý ze Strážné věže, květen 2016, str. 9, dostupné na jw.org.

Publikováno v roce 2023. Článek vychází z knihy Hledání křesťanské svobody a článku na jwfacts.com