Vyloučení ze sboru

Svědkové Jehovovi jsou vyloučeni z organizace, pokud jsou považováni za nekajícné po spáchání závažného hříchu. Rodina a přátelé se vyloučenému vyhýbají. Pokud není znovu přijat, je tento trest po zbytek života, což způsobuje nesmírné citové utrpení. Zatímco biblické zásady mluví o omezení styku s provinilci, společnost Watchtower se při uplatňování vyloučení vážně odchyluje od biblických pokynů.

1. Pohled Watchtower a důsledky vyloučení
2. Biblické pokyny

• Co učil Ježíš
• 1. Korinťanům 5 a další verše
• 2. Tesaloničanům 3
• 2. Jana 10

3. Nebiblické postupy Watchtower

• Důvody nezmíněné v Bibli
• Za zavřenými dveřmi
• Skryté důvody
• Postup pro znovupřijetí

4. Verše k zamyšlení
5. Závěr

Pohled Watchtoweru

Z tohoto pohledu se může zdát, že toto uspořádání má své opodstatnění.

Existuje ale mnoho negativních dopadů spojených s praktikou odmítání kontaktu, a to jak na jednotlivce, kterému se druzí vyhýbají, tak na rodinu a přátele, kteří jsou svědkové Jehovovi. Některé z negativních dopadů zahrnují:

1. Emocionální a psychické strádání: Vyhýbání se může vyhýbaným osobám způsobit značné emocionální a psychické potíže. Mohou zažívat pocity izolace, deprese, úzkosti a nízkého sebevědomí. Pocit odmítnutí vlastní rodinou a komunitou může být emocionálně zničující.

2. Rozpad rodiny: Vyhýbání se může rozvrátit rodinu. Pokud se člen rodiny straní, může to vést k narušení vztahů a napjaté komunikaci. To může mít za následek dlouhodobé rozpory v rodině a citová zranění.

3. Problémy s duševním zdravím: Emocionální zátěž způsobená vyhýbáním se může vést k problémům s duševním zdravím, včetně depresí, úzkosti a dokonce myšlenek na sebevraždu. Pocit, že je člověk odříznut od svého doslovného nebo obrazného domova (pro mnohé sbor), může být zdrcující.

4. Ztráta sociálního kruhu: Vyhýbání se také izoluje jedince od jeho sociálního kruhu, který může v nouzi klíčový. Tento nedostatek podpory může jedinci ztížit překonávání životních obtíží.

5. Dopad na děti: Vyhýbání se může být obzvláště škodlivé pro děti. Nemusí plně chápat důvody vyhýbání a mohou zažívat zmatek, pocit viny a opuštěnosti.

6. Potlačování svobody projevu: Vyhýbání se může v náboženské komunitě vytvořit prostředí strachu a konformity. Členové se mohou zdráhat vyjádřit své pochybnosti nebo odlišné přesvědčení ze strachu, že budou sami čelit vyhýbání.

7. Napjaté vztahy: I u těch, kteří se vyhýbání neúčastní, může vědomí, že jejich blízký čelí vyhýbání, vyvolat v komunitě napětí. Může to vést k atmosféře odsuzování a strachu.

Zkušenosti:

“Poté, co byl jeho syn vyloučen ze společenství, bratr jménem Lukáš přiznal: “Obviňoval jsem se. Měl jsem z toho noční můry. Někdy jsem plakal a bolelo mě srdce.” Elizabeth, sestra, která čelila podobné situaci, se trápila: “Co jsem jako matka udělala špatně? Měla jsem pocit, že jsem svému synovi asi nedokázala vštípit pravdu.”

…

“Ester, jejíž otec byl vyloučen ze společenství, říká: “Často jsem plakala …”. Neustále jsem se strachovala o jeho blaho. Dokonce jsem měla záchvaty paniky.”” Strážná věž, září 2021

Biblické pokyny pro zacházení s provinilci

Watchtower rozlišuje mezi “označením” a “vyloučením”. Označení se uplatňuje při mírném provinění (“ještě není tak závažným hříchem, za který by jim mohla být odňata pospolitost” - Strážná věž, 1985), naproti tomu vyloučená osoba je veřejně jmenována a musí se jí téměř za všech okolností vyhýbat.

Bible nikdy nepoužívá termín “vyloučit” a nijak ho nerozlišuje od označení. Při zkoumání Písma, které se používá k ospravedlnění vyloučení, je zřejmé, že křesťanští spisovatelé mluvili o označení provinilce, nikoli o přísném vyhýbání, které prosazuje Watchtower.

Co učil Ježíš

Ježíš nám přikázal, abychom nesoudili, ale milovali všechny, zejména ty, které považujeme za své nepřátele.

Lukáš 6:27-37

Ježíš v Matoušovi 18:15-17 uvedl, jak by se mělo zacházet s křesťanskými provinilci.

Ježíš neřekl, abychom se nenapravitelnému hříšníkovi vyhýbali, ale abychom s ním jednali jako s výběrčím daní, se kterým on sám mluvil a jedl.

Ježíš se nevyhýbal těm, kteří byli považováni za odpadlíky a opakovaně hovořil se znalci zákona a farizeji, které odsuzoval za jejich chování.

Většina informací o tom, jak zacházet s provinilci ve sboru, pochází od Pavla. Hlavní opora, kterou Watchtower používá k prosazování vyhýbání, je z 1. Korinťanům 5. kapitoly.

2. Tesaloničanům 3

Tato kapitola ukazuje, že provinilci by měli být označeni, nikoliv vyloučeni. Pavel ukázal vyvážený přístup k provinilcům a doporučil, aby se s nimi nestýkali, ale aby je stále napomínali jako bratry.

Pavel neříká, že se mají takoví lidé vyloučit a vyhýbat se jim, ale spíše nařizuje sboru, aby si takového člověka označili a nadále napomínali jako bratra.

Podobně i následující verše Písma nenařizují úplně se takovému člověku vyhýbat, ale spíše si na něj dát pozor, aby se spolukřesťan nenechal ovlivnit jeho špatnou cestou.

V 1. Korinťanům se neříká, že se máme zavrhnout bratra, který se dopouští špatného jednání a zcela se s ním nestýkat, ale spíše, že se máme přestat stýkat s takovým člověkem a nejíst s ním, což se týká společenského styku. To neznamená, že s tímto typem člověka se nesmí nikdy mluvit. Jak Pavel vysvětlil ve 2. Tesaloničanům (citováno dříve), pokud jsou na shromáždění, bylo by rozumné je povzbudit.

V 1. Korinťanům je také konkrétně řečeno, na koho se tato slova vztahují. Tato rada se týká člověka, který je “nazýván bratrem” a který “je” hříšníkem. Není zde uvedeno, že by se jim mělo vyhýbat, když už nejsou uznáváni jako bratři svědků Jehovových. Neříká se zde ani to, že se máme vyhýbat osobě, která přestala páchat provinění.

Můžeme si také všimnout, že Pavel netrval na tom, aby se všichni účastnili vyhýbání. Později napsal, že “většina” se účastní kárání, což ukazuje, že někteří členové shromáždění se mohou rozhodnout neprojevit dané osobě pokárání (tedy se jí vyhýbat).

2. Jana 10

Extrémní přístup Watchtower, která říká, že vyloučeného svědka nemáme ani pozdravit, se nezakládá na výše uvedených verších z Písma, ale spíše na jediném výroku v 2. Jana 7-11:

2. Jana výslovně uvádí, že se pasáž vztahuje na antikrista, a proto by se neměla aplikovat plošně na všechny vyloučené lidi, jak to dělá Watchtower. Aby Watchtower ospravedlnila svůj postoj, označuje ty, kteří odcházejí, za odpadlíky a antikristy, když říká, že

“slova „odpadnutí, odpadlictví“ jsou překladem řeckého slova, které doslova znamená ‚zřeknutí se‘, ale ve smyslu ‚opuštění‘, ‚vzdání se‘ nebo ‚vzepření se‘… rezignace na mravní zásady… Kdo se úmyslně zříká křesťanského sboru, stává se tak částí ‚antikrista‘.’’ > Strážná věž, březen 1986 >

Ve skutečnosti mnozí z těch, kteří odcházejí, nadále následují Ježíše a Bibli, ale dospěli k poznání, že vedoucí sbor není veden Ježíšem.

Nejzajímavější ovšem je, že Janova rada o zdravení antikrista se neomezuje pouze na bývalé křesťany. Týkala se všech, kdo zapírají Krista. Patřili sem Židé, kteří odmítli Ježíše, a lidé z národů uctívající jiné bohy.

Abychom byli důslední, pokud Watchtower používá toto Písmo, aby zabránila svým následovníkům pozdravit bývalé svědky Jehovovy, měla by tento přísný postoj uplatňovat na všechny lidi, co ‘zapírají Krista’ - ať už ateisty či lidi z jiných náboženství. To ovšem Watchtower nedělá.

Watchtower zneužívá tento jediný výrok z 2. Jana k tomu, aby nařizovala, že každý vyloučený nesmí být ani zdvořile pozdraven. To platí bez ohledu na to, za co byl dotyčný vyloučen, včetně dlouhého seznamu pravidel Watchtower, jako jsou hazardní hry, kouření nebo transfuze krve. Každému z přátel vyloučených svědků je řečeno, aby je už nikdy nepozdravil, pokud nebudou činit pokání a nebudou společností Watchtower formálně znovupřijati.

Nebiblické postupy vyloučení

Postup svědků Jehovových při vyloučení se v řadě oblastí odchyluje od biblických zásad.

Důvody nezaložené na Bibli

Pro vyloučení by měl vždy existovat JASNÝ biblický důvod (1. Korinťanům 4:6).

Jan pokáral Diotrefa za to, že se pokoušel bezdůvodně vyhánět lidi ze sboru (3. Jana 9-10).

Biblická zpráva o vyhýbání se podle Pavla a Jana omezuje pouze na následující oblasti: smilstvo, chamtivost, modlářství, zlořečení, opilství, vydírání a ty, kdo nezůstávají v Kristově učení. Zjevení 21:8 se sice netýká vyhýbání, ale při troše snahy by se na něj dalo navázat v této souvislosti.

Přidává cizoložství, lidi, kteří jsou nečistí a odporní, zloděje, zbabělce, modlářství, lidi, kteří nemají víru, vrahy, spiritismus a lháře. Tento výčet by měl být úplným rozsahem důvodů, pro které je třeba být vyloučen. Dlouhý seznam přestupků Watchtower ale zahrnuje řadu praktik, které nikdy nebyly zmíněny v souvislosti s vyhýbáním se, například používání krve. Watchtower však jde ještě dál. Jednání, která v Bibli nikdy nebyla uvedena jako hříchy, se stala důvodem k vyloučení. Patří mezi ně např:

• Oslavy narozenin nebo svátků
• Hazardní hry
• Nesouhlas s praktikami Organizace

Ježíš odsoudil farizeje za to, že vytvářeli mnoho zákonů pro každou situaci, místo aby prosazovali Boží zásady a chápali význam milosrdenství (Lukáš 11:42).

Watchtower tvrdí, že láska je jedním z charakteristických znaků svědků a že svědkové Jehovovi jsou milujícími lidmi. Jedním z Ježíšových největších přikázání bylo prokazovat lásku svému bratru a bližnímu (Lukáš 10:27). Učení o vyloučení vážně zpochybňuje jakékoliv tvrzení o lásce, které se svědkové Jehovovi snaží uplatňovat

Společnost Watchtower se snaží prezentovat vyloučení jako láskyplné a nezbytné, přičemž používá tři hlavní důvody. Při bližším zamyšlení ale důvody Watchtower nedávají smysl.

Bible se sice nikdy nezmiňuje o vyloučení, ale hovoří o “označení” provinilce. Svědkové Jehovovi se chovají téměř stejně k označeným ve sboru a lidem “ze světa”, kteří nesdílejí jejich víru. Nevyhýbají se jim, ale jejich sdružování je omezeno a dbá se na to, aby se nezapojovali do životního stylu a víry, kterou lidi mimo sbor prosazují.

Tím, že společnost Watchtower překročila tento rámec a zavedla opatření o vyloučení z organizace, manipuluje s lidmi prostřednictvím nátlaku. Watchtower jde nad to, co je napsáno tím, že zavedla opatření o vyloučení.

Za zavřenými dveřmi

Při rozhodování o tom, zda má být osoba vyloučena, starší sestavují “právní výbor”, který se s provinilcem setká. Toto jednání probíhá v soukromí a provinilci není dovoleno mít přihlížející osobu, právníka ani nahrávací zařízení.

“Vyslechněte pouze ty svědky, kteří mají relevantní svědectví týkající se údajného provinění. Těm, kteří hodlají svědčit pouze o charakteru obviněného, by to nemělo být umožněno. Svědci by neměli vyslechnout podrobnosti a výpovědi jiných svědků. Pozorovatelé by neměli být přítomni kvůli morální podpoře. Nahrávání by nemělo být povoleno.”

Paste boží stádo str. 90

Takový soud může přípomínat historickou inkvizici a otevírá možnost zneužití.

Slovo “právní výbor” se v Bibli nevyskytuje a je v rozporu s biblickými pokyny. Izraelité i rané křesťanské sbory nechávaly záležitosti otevřené pro obyčejné lidi. Spíše než v soukromí, pouze před staršími, se záležitosti u Izraelitů řešily u městských bran, aby mohla proběhnout spravedlivá diskuze s přihlížejícími. V případě křesťanství se záležitosti řešily před celým sborem. Tím se zabránilo nespravedlnosti, k níž může dojít při uzavřených soudech.

“Jelikož se místní soud nacházel u městských bran, nebylo pochyb o tom, že soudní proces bude veřejný! (5. Mojžíšova 16:18-20) Není pochyb o tom, že veřejné soudy pomáhaly ovlivňovat soudce k pečlivosti a spravedlnosti, což jsou vlastnosti, které se při tajném projednávání ve hvězdné komoře někdy vytrácejí.” ^1^ Probuďte se! 1981

U Matouše 18:17 Ježíš nařídil, že nevyřešené přestupky by měly být předloženy “sboru”, nikoli vybrané komisi starších sboru.

Skryté důvody

Když byla v 1. století osoba vyloučena nebo veřejně pokárána, měl sbor vědět proč. Pavel sboru otevřeně řekl o špatném chování Petra, Hymenaiose, Alexandra a Diotrefa.

3.Jana 9-10:

1.Timoteovi 1:19-20:

Aby se Watchtower vyhnula právním problémům, tímto biblickým příkladem se neřídí. Rozsah oznámení o vyloučení nebo oddělení ze sboru se omezuje na jednu větu:

Postup pro znovupřijetí

V podobenství o marnotratném synovi Ježíš nastínil, jakou lásku k nám Otec chová a jakou bychom si měli navzájem projevovat.

Lukáš 15:11-32:

Nejmladší dítě z bohaté rodiny léta promrhávalo své dědictví a žilo v mnoha opovrženíhodných hříších. Ježíš ukázal, že navzdory tomu, když starý otec viděl svého syna, jak se vrací domů, běžel ke svému dítěti s otevřenou náručí. Nepočkal, aby se zeptal na současné činy syna, nesnažil se zjistit synovy úmysly nebo zda činí pokání a ani mu nedal období nižšího postavení jako trest.

Nikde v Bibli se nehovoří o podrobném postupu pro znovupřijetí ani se neuvádí časový rámec, za jak dlouho může k navrácení dojít. Pavel jednoduše uvedl, že člověku, který se provinil, je třeba se vyhýbat. Když už nepáchá přestupek, není důvod se mu nadále vyhýbat. Watchtower však vyžaduje formální proces znovupřijetí prostřednictvím starších sboru.

Watchtower určuje dobu, která má uplynout, i když uznává, že biblický příklad umožňuje i kratší období.

I když Písma neukazují žádný právní přístup k určení, v jakém momentu je už vhodné stýkat se s vyloučenou osobou, Watchtower vyvinula formální postup pro určení, zda je osoba hodna toho, aby jí byl odebrán status vyloučení. Než bude zvážena žádost o znovupřijetí, musí se vyloučená osoba po dobu několika měsíců pravidelně účastnit shromáždění a zároveň se jí všichni ve sboru budou vyhýbat. Poté musí být osoba prozkoumána staršími, aby se zjistilo, zda přestala páchat přestupky a má kajícný postoj. Jakmile je to zjištěno, je učiněno veřejné oznámení. Teprve po tomto postupu a oznámení mohou rodinní příslušníci a ostatní členové sboru s touto osobou volně hovořit.

Vezměme si poměrně běžný příklad snoubenců, kteří se v týdnech před svatbou dopustí smilstva. Pokud jsou odhaleni, mohou být vyloučeni. Jakmile se vezmou, nejsou okamžitě znovupřijati do organizace, protože musí uplynout určitý čas, než bude jejich žádost o znovupřijetí zvážena. Poté jsou nuceni projít formálním procesem, aby byli považováni za kajícné. V den sňatku však již nejsou smilníky, protože jsou podle Písma manželé. Neexistuje žádný biblický důvod, proč by se již nemohli volně stýkat s ostatními. To, že nejsou automaticky a okamžitě znovupřijati naznačuje, že tato praktika svědků je založena na trestu. Tento trest trvá několik měsíců po znovupřijetí novomanželů do sboru, dokud starší neurčí, že jsou hodni se opět účastnit shromáždění.

Stejně tak jsou mnozí vyloučeni jako dospívající za opilství, kouření nebo nemorálnost. V průběhu let s tímto chováním přestanou, případně se ožení/vdají či mají děti a vedou spořádaný život. Z biblických zásad vyplývá, že vzhledem k tomu, že již nepraktikují nesprávné jednání a nejsou ve sboru známí jako bratři, měli by být členům sboru dovoleno s nimi promluvit. Právní předpisy Watchtower však nařizují, že se s nimi nesmí mluvit, dokud neobnoví účast na shromáždění, nepožádají o obnovení členství, nebudou schváleni a poté nebude učiněno veřejné prohlášení. U vysokého procenta těchto lidí již neexistuje touha vrátit se do organizace Watchtower, a tak tento proces znovupřijetí není nikdy zahájen, což znamená, že jejich rodinné vztahy jsou do konce života poškozeny.

Po znovupřijetí existují další pravidla, která určují, jakých činností se mohou účastnit. Postupem času jim bude umožněno obnovit kazatelskou službu, poté odpovídat na shromážděních a následně mít proslovy. Bude trvat několik let, než se konečně dostanou na řadu pro výsady, jako je průkopnická služba či možnost stát se služebním pomocníkem. Pisatelé Bible žádná taková pravidla nedali.

Verše k zamyšlení

Ježíš zde vysvětluje, že není možné milovat svého nepřítele, pokud s ním odmítáte mluvit nebo se k němu chováte, jako by ve vašem životě neexistoval.

Matouš 9:10-13:

Je nemožné pomoci někomu, kdo se dostal na scestí, pokud se mu uzavíráme a nemluvíme s ním.

1.Timoteovi 5:8

Pavel zde říká, že pokud někdo nezajišťuje členy své domácnosti, je horší než člověk bez víry. To zahrnuje poskytování citové podpory členům rodiny, aby je citově nezanedbávali. Pokud to někdo nedělá, je horší než člověk bez víry.

Jak tento verš kontrastuje s faktem, že svědkové Jehovovi jsou nuceni organizací Watchtower chovat se ke svým vyloučeným bližním z rodiny tak, jakoby neexistovali nebo měli nějaký virus, kvůli kterému je potřeba vyhýbat se jim za každou cenu? Navíc je toto pravidlo tak striktní, že mnozí svědkové Jehovovi jdou tak daleko, že vyhazují své vlastní děti z domu, pouze proto, že se rozhodly nebýt součástí této víry.

To nám ukazuje, jak poslušnost vůči organizaci Watchtower může vést k drastickým opatřením, jež rozvracejí rodiny. Tato opatření podkopávají samotné zásady lásky a soucitu, které jsou prezentovány jako stěžejní pro víru svědků Jehovových.

Zavěr

Ježíšovo učení se soustředilo na lásku, soucit, odpuštění a smíření. Zdůrazňoval, že je důležité oslovit ty, kteří sešli z cesty a nabídnout jim cestu vykoupení a smíření. Po celou dobu svého působení Ježíš sdílel podobenství, jako například podobenství o marnotratném synovi, která ilustrují bezmeznou lásku a odpuštění, jež Bůh nabízí všem bez ohledu na jejich minulé chyby.

Na druhou stranu vyloučení zahrnuje přerušení kontaktu s rodinnými příslušníky a přáteli, což se zdá být v rozporu s duchem Ježíšova učení. Ježíš jedl s výběrčími daní a hříšníky, čímž ukázal, že je ochoten se stýkat s těmi, kteří jsou ve společnosti považováni za vyděděnce. Ukázal nám, že právě díky lásce a porozumění mohou lidé najít směr ke správné cestě.

Ježíšova přikázání “miluj svého bližního jako sám sebe” a “miluj své nepřátele” navíc zdůrazňují, jak důležité je projevovat empatii a soucit se všemi, dokonce i s těmi, s nimiž možná nesouhlasíme. Vyloučení vytváří rozdělení a vede k odcizení blízkých, což je v rozporu s hlavními zásadami jednoty, lásky a smíření, které učil Ježíš.

Odkazy a poznámky pod časou

[1] Náš překlad originálního textu.

Publikováno v roce 2023. Vychází z originálního článku na jwfacts.com

Úvodní obrázek je převzatý ze Strážné věže, 15.01. 2013, str. 16, dostupné na jw.org.