Je vedoucí sbor “věrný a rozvážný otrok”?

Úvod - proč je to důležité

Svědkové Jehovovi věří, že se Ježíš v roce 1914 ujal vlády v nebi a krátce poté svrhl Satana z nebe, následně až do roku 1919 zkoumal duchovní stav svých následovníků na zemi (tzv. přečišťování). Přitom zde našel horlivou skupinu badatelů Bible, kterou posoudil jako pravé křesťany a ostatní církve zavrhl. Zároveň ustanovil věrného a rozvážného otroka, který měl tomuto Božímu přečištěnému lidu poskytovat duchovní pokrm.^1^

Na základě tohoto chápání se od svědků Jehovových očekává, že budou věrného otroka, kterého dnes představuje vedoucí sbor, bezvýhradně poslouchat a považovat ho za jediný zdroj pravdy od Boha. Je jim řečeno, že na poslušnosti a oddanosti vedoucímu sboru závisí jejich přežití a také vztah s Bohem. To dokreslují následující citáty:

“Někteří lidé si myslí, že si Bibli můžou vykládat sami. Ježíš ale poskytováním duchovního pokrmu pověřil jenom „věrného otroka“. Od roku 1919 ho používá, aby svým následovníkům pomáhal Bibli porozumět a řídit se jejím vedením. (…) Každý z nás by si měl položit otázku: Poslouchám tohoto „otroka“ bezvýhradně?” w16 listopad str. 14-18

“V dnešní době Jehova vede pozemskou část svojí organizace prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“. (…) Když se pokyny od organizace a starších řídíme, dáváme tím najevo důvěru v to, že Jehova vždycky jedná správně.” w22 únor str. 2-7

“Abychom měli Jehovovo schválení, musíme poslouchat věrného a rozvážného otroka."^2^ Zjednodušené vydání Strážné věže v angličtině - ws11 7/15 pp. 22-27

“Právě věrný otrok je tedy sdělovacím prostředkem, skrze který Ježíš v tomto čase konce sytí své pravé následovníky. Je velmi důležité, abychom rozpoznali, kdo tímto otrokem je. Na tomto sdělovacím prostředku totiž závisí naše duchovní zdraví i náš vztah s Bohem.” w13 7/15 str. 20-25

“V souvislosti s porozuměním Bibli neprosazuje své vlastní mínění, netrvá na něm a ani se nezabývá osobními názory. Naopak, zcela důvěřuje pravdě v té podobě, jak ji zjevil Jehova Bůh prostřednictvím svého Syna, Ježíše Krista, a ‚věrného a rozvážného otroka‘.” w01 8/1 str. 12-17

“Je tedy nutné, abychom… projevovali úctu “věrnému a rozvážnému otroku”, kterého On dnes používá. Na dodržování tohoto postupu závisí vlastně celý váš život."^2^ w64 7/15 pp. 432-436

“Abychom jednali v souladu s naším křtem na celý život (…), musíme se podřídit a spolupracovat s tímto otrokem a jeho právním nástrojem, Watch Tower Society."^2^ w59 10/1 pp. 580-583

Od svědků se očekává mnohem víc než jen to, že se nechají věrným otrokem (vedoucím sborem) vést. Mají ho poslouchat bezvýhradně, musí tedy být připraveni řídit se jakýmikoli pokyny, které od ně dostanou - bez ohledu na to, zda se jim zdají “nezdravé”, “zvláštní”, “[ne]moudré” či “nelogické”:

“Můžeme to dělat tak, že nezpochybňujeme pokyny a rozhodnutí starších. Až pak přijde velké soužení, budeme ochotní poslechnout i pokyny, které nám budou připadat zvláštní nebo nelogické. (w22.02, strany 4–6)” w22 prosinec str. 15

“Konec současného světa se rychle blíží. Proto musíme víc než kdy dřív důvěřovat tomu, že Jehova vždycky jedná správně. Během velkého soužení totiž možná budeme dostávat pokyny, které nám budou připadat zvláštní, nepraktické nebo nelogické. Jehova s námi samozřejmě nebude mluvit přímo.” w22 únor str. 2-7

“Pokyny, které v té době od Jehovovy organizace obdržíte, se z lidského hlediska možná nebudou zdát praktické. Každý z nás je ale musí být připravený uposlechnout, ať už se budou jevit jako moudré, nebo ne.” w13 11/15 str. 20, odst. 17

Takové očekávání, které má vedoucí sbor vůči svým následovníkům, a autorita, s jakou vedoucí sbor jedná, se ve světle biblických zásad zdá znepokojující. Některé si uveďme:

„Víte, že vládci národů nad lidmi panují a významní muži jim dávají pocítit svou moc. 26 Mezi vámi to tak nesmí být. Ale kdo chce být mezi vámi velký, musí být vaším služebníkem… Matouš 20:25,26

Ale vy si nenechte říkat Rabbi, protože Učitele máte jen jednoho a vy všichni jste bratři. (…) Ani se nenechte nazývat vůdci, protože váš Vůdce je jen jeden, Kristus. Matouš 23:8, 10

Publikace Watchtoweru navíc nepřipouštějí, že pokud by vedoucí sbor vydal pokyny, které by byly v rozporu s Biblí, mohou členové použít své svědomí a pokyny se neřídit. Taková varianta zkrátka neexistuje. To, co vydá vedoucí sbor, se automaticky považuje za pravdu. Kdokoli s vedením vyjadří nesouhlas, hlavně když je to opakovaně, v nejlepším případě si vyslouží nálepku “nepříkladného” či “duchovně slabého” křesťana; v tom horším to může vést až k jeho vyloučení ze sboru, a tím odstřižení od rodiny a přátel ve sboru.

Ať už si to svědkové Jehovovi uvědomují či ne, pokyny, pravidla, nauky a interpretace Bible, které pochází od vedoucího sboru, mají na jejich život obrovský vliv. Pro lepší uvědomění této skutečnosti následuje výčet jen několika z mnoha oblastí, o kterých v životech svědků rozhoduje vedoucí sbor. Záměrně zmiňujeme jen takové pokyny či oblasti, o kterých se Bible přímo nezmiňuje, jedná se tedy o výsledek rozhodnutí vedoucího sboru, nikoli o Bohem dané pokyny.

• Zdravotní péče: vedoucí sbor určuje některé lékařské postupy, které svědek nesmí nechat poskytnout dokonce ani svému malému dítěti, i kdyby se jednalo o otázku života a smrti (přijmutí plazmy, autotransfúze…).

• Vyloučení ze sboru: vedoucí sbor určuje, za jaké jednání někdo může být vyloučen ze sboru, jaké důkazy musí být pro usvědčení předloženy, jak má probíhat soud s obviněným (tzv. právní jednání) a jak se mají členové sboru (včetně rodiny) k vyloučené osobě chovat (v podstatě předstírat, že neexistuje).

• Shromáždění a vzdělávání: vedoucí sbor rozhoduje o tom, jak často se mají svědkové scházet a také o přesném programu každého shromáždění včetně materiálů a látky, které se mají studovat a také způsobu studia (otázky a odpovědi, proslov…)

• Nauky a přesvědčení: vedoucí sbor určuje oficiální učení, která musí svědkové přijímat a vyznávat. To zahrnuje i řadu zákazů, nemohou například slavit narozeniny, cvičit jógu, darovat krev, přihlásit se do kurzu sebeobrany či účastnit se přípitku na svatbě.

• Očekávání: vedoucí sbor už více než sto let svými vybídkami ohledně toho, že Armagedon přijde velmi brzy, ovlivňuje, jakým způsobem svědkové vnímají budoucnost a jak se podle toho dnes rozhodují. Mnozí se například rozhodli nemít už v tomto systému děti nebo nevěnovat se svým zálibám. Jiní se kvůli negativnímu postoji vedoucího sboru k vyššímu vzdělání rozhodli toto vzdělání nezískat.

• Vztahy: vedoucí sbor odrazuje své členy od toho, aby se přátelili či pěstovali bližší vztahy s lidmi, kteří nejsou svědkové Jehovovi nebo není potenciál, že by se jimi stali.

Kromě toho vedoucí sbor rozhoduje o tom, jak se naloží se všemi darovanými finančními prostředky a majetkem společnosti včetně sálů, které postavili dobrovolníci. Kontroluje také vydávání publikací a veškerého materiálu na jw.org, rozhoduje o osnovách přednášek, které se pronášejí po celém světě.

To, jak poslušní jsou svědkové Jehovovi vůči vedoucímu sboru, jde dobře vidět například z nedávno publikovaného videa na jw.org. Člen vedoucího sboru oficiálně povoluje všem mužům z řad svědků Jehovových nosit vousy. To, že vedoucí sbor rozhoduje o tak osobní věci, je už samo o sobě zajímavé. Zaměřme se teď ale na to, co vedoucí sbor od svých členů vyžaduje:

aktuální informace č. 8/2023 (vybrané části)

Jak jde vidět ze slov Stephena Letta, vedoucímu sboru nezáleží na názorech svědků Jehovových, ať už jsou správné nebo nesprávné. Pokud se názor svědka jednoduše neshoduje s tím, co zrovna v daný moment po něm chce vedoucí sbor, je to vždycky špatně. Svědkové, kteří v tomto případě měli správný biblický názor už dříve a nevadilo jim nosit vousy, jsou zde kritizováni, “měli by se nad sebou vážně zamyslet”. Naopak lidé, kteří tento nebiblický pokyn vedoucího sboru podporovali, jsou zde chválení za to, že věrně poslouchají Jehovovy pokyny. Postoj vedoucího sboru by se dal shrnout jako “budete poslouchat cokoli zrovna řeknu”.

Vzhledem k tomu, že vedoucí sbor disponuje tak velkou mocí a autoritou nad svými bratry, je důležité prozkoumat, zda pro jejich postavení a z toho vyplývající podřízenost všech ostatních svědků Jehovových existuje biblický podklad. Cílem tohoto článku je najít biblickou odpověď na otázky, zda Jehova používá vedoucí sbor k tomu, aby řídil své služebníky na Zemi, a jestli po nás Bůh vyžaduje a přeje si, abychom tento vedoucí sbor bezvýhradně poslouchali.

Současní členové vedoucího sboru

Obsah:

• 1. ČÁST: Existoval v prvním století vedoucí sbor?

• 2. ČÁST: Existují důkazy, že Bůh používá dnešní vedoucí sbor?

• 3. ČÁST: “Kdo je skutečně ten věrný a rozvážný otrok…”?

• Závěr

• Dodatek č. 1 - Historický vývoj chápání “věrného a rozvážného otroka”

• Dodatek č. 2 - Vedoucí sbor v 19. století

1. ČÁST: Existoval v prvním století vedoucí sbor?

Watchtower tvrdí, že její struktura vedení je založena na vzoru křesťanského vedoucího sboru z prvního století. Ve Strážné věži z března 1990 (česky 6|12|/1990, samizdat), se na stranách 11 a 12 píše:

“Všichni pomazaní křesťané tvoří kolektivně Boží domácnost, a přitom je hojnost důkazů, že Kristus vybral ze třídy otroka malý počet mužů, kteří mají sloužit jako viditelný vedoucí sbor.”

Článek pokračuje tím, že dvanáct apoštolů bylo prvními členy vedoucího sboru, a že:

“Nejpozději v roce 49 n. l. byl již vedoucí sbor rozšířen, takže v něm byli nejen zbývající apoštolové, ale také řada jiných starších mužů v Jeruzalémě. (Skutky 15:2) … Kristus, činná hlava sboru, používal tohoto rozšířeného vedoucího sboru k vyřešení důležité naukové záležitosti, totiž zda mají být nežidovští křesťané obřezáni a zda se mají podřizovat Mojžíšovu Zákonu”

Jinými slovy, podle Watchtoweru poté, co došlo k rozšíření křesťanského sboru mimo hranice Jeruzaléma a Judeje, tento vedoucí sbor sloužil jako ústřední organizační středisko moci, jehož rozhodnutí byla závazná pro všechna shromáždění prvního století na celém světě.

Pro výše uvedené tvrzení nicméně nenacházíme žádnou podporu ani v historické zprávě Bible o vývoji křesťanství, ani ve světské historii tohoto období. „Hojnost důkazů“, na které se Watchtower odvolává, prostě nejsou k nalezení. Pokud by takový Kristem jmenovaný vedoucí sbor opravdu existoval, je rozumné očekávat, že by ho Pavel po svém obrácení ihned kontaktoval, usiloval by se mu podřídit, a hledal by jeho radu a vedení, zejména ve světle závažné odpovědnosti obdržené od Krista, kterou mu bylo stát se „apoštolem pro národy“.^3^

Ale Kristus Pavlovi (Saulovi) neřekl vůbec nic o tom, aby šel do Jeruzaléma. Místo aby Pavla po jeho obrácení poslal zpátky do Jeruzaléma, odkud se vydal na cestu, během níž byl obrácen, Kristus poslal Pavla do Damašku. V tomto městě poté Pavlovi sdělil svojí vůli, ale neučinil tak prostřednictvím žádného člena vedoucího sboru z Jeruzaléma. Muž, kterého k tomu použil, byl z Damašku a jmenoval se Ananiáš.^4^ Od prvních veršů Pavlova dopisu Galaťanům jsme svědky jeho zřetelného vysvětlení, že jeho apoštolát nebo duchovní vedení nepochází od lidí – ani od těch v Jeruzalémě ne.^5^ V dopise dále zdůrazňuje tu skutečnost, že po svém obrácení nehledal pomoc u žádné duchovní autority na žádném místě:

“nešel jsem se hned radit s nějakým člověkem. 17 Ani jsem nešel do Jeruzaléma za těmi, kdo byli apoštoly dřív než já, ale odešel jsem do Arábie a pak jsem se vrátil do Damašku.” (Galatanům 1:16, 17)

Pavel se vydal do Jeruzaléma až teprve za tři roky. Zůstal tam 15 dní, ale dává si záležet na tom, aby nám jasně řekl, že se nesetkal s nikým jiným než s Petrem a Jakubem.^6^ Jinými slovy, nebyl povolán do Jeruzaléma ústřední mocí - vedoucím sborem.

Jeruzalémský sněm - důkaz vedoucího sboru?

Po těchto událostech se Pavel rozhodl, že svoji základnu vytvoří v Antiochii, ne v Jeruzalémě. Když se odtud vydával na misionářské cesty, vysílal ho místní sbor, nikoli Jeruzalém, ačkoli Pavel nebyl od Jeruzaléma daleko (Antiochie se nalézala na pobřeží Sýrie). Pavel dlouhá léta vůbec necítil potřebu nebo důvod, aby se do Jeruzaléma vrátil. Jak to dále uvedl v dopise Galaťanům 2:1, 2:

“Potom jsem šel po čtrnácti letech opět do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou také Tita. Šel jsem však kvůli zjevení.”

Z popisu celé situace ve Skutcích v 15. kapitole vyplývá, že to pravděpodobně bylo v době sněmu ohledně obřízky a dodržování Zákona. A Pavel se zmiňuje, že šel „kvůli zjevení“. To ukazuje, že křesťané rozhodně necestovali do Jeruzaléma na základě nějakého obyčeje nebo běžné praxe, a nevzhlíželi k Jeruzalému jako k místu soustředěné správní moci, kde se předkládají různé otázky a čeká se, až se zde vyřeší. Stojí za povšimnutí, že Pavla k cestě do Jeruzaléma, po čtrnácti letech jeho absence v tomto městě, musel přinutit až Bůh prostřednictvím zjevení. Když budeme dále číst patnáctou kapitolu Skutků, lépe porozumíme, proč byl Jeruzalém vybrán jako nejvhodnější místo k řešení tohoto konkrétního sporu.

Samotný popis v Bibli nikde nenaznačuje, že by Jeruzalém byl místem, kde sídlil jakýsi mezinárodní vedoucí sbor křesťanů. Důvod, proč se všichni sjeli do Jeruzaléma, spočíval v tom, že Jeruzalém byl ohniskem, z něhož se daný problém šířil, a dostal se až do Antiochie, kde působili Pavel s Barnabášem. Křesťané v Antiochii žili v pokoji a souznění, dokud do města nepřišli „nějací muži z Judeje“, kteří svým naléháním na to, aby křesťané z pohanů dodržovali obřízku a Zákon, způsobili značný rozkol.^7^

Křesťanský sbor měl svůj počátek v Jeruzalémě, který byl hlavním městem Judeje, v níž naprostá většina křesťanů byla ze Židů, kteří se narodili do Zákona a celý život jej dodržovali. Judea a Jeruzalém byly baštou těch, kdo ještě celá desetiletí potom, co spor byl vyřešen, lpěli na svém mylném názoru.^8^

Rušitelé křesťanského pokoje v Antiochii zkrátka byli z Jeruzaléma. Jít tam a vyřešit tam daný spor, byl zcela logický krok - bez ohledu na to, jestli tam nějaký vedoucí sbor působil či ne. Když uvažujeme, proč byl Jeruzalém vybrán jako místo k řešení sporu, je třeba vzít v úvahu tento kontext, a nejenom se soustředit na jednu dílčí část, podle které apoštolové byli z Jeruzaléma. Jistě, mohlo být důležité a symbolické, že sněm se konal ve městě, kde žili Bohem vyvolení apoštolové. Tento prvek ale pominul s jejich smrtí, neboť po sobě nezanechali nástupce, kteří by se mohli prokázat jejich zázračnými dary a božskou autoritou. Situace z poloviny prvního století nebyla něčím jiným než narychlo svolaným sněmem k řešení akutního problému, a neznamená pro nás vzor, který bychom od té doby měli nepřetržitě uplatňovat až do dneška.

Na závěr této zprávy čteme, že celý Jeruzalémský sbor nakonec schválil přinejmenším jedno nebo více stanovisek z rozhodnutí, ke kterým se na sněmu dospělo. Celkové okolnosti, popsané v biblické zprávě, ani v nejmenším nepřipomínají uspořádání, které dnes existuje v organizaci svědků Jehovových a jejím vedoucím sboru v newyorském ústředí.

Uvážíme-li navíc, že o patnáct let dříve byly o Letnicích pokřtěny tisíce Židů, muselo v té době v Jeruzalémě existovat mnoho sborů. Na řešení tohoto konfliktu se podíleli všichni starší muži, mluvíme tedy o značném počtu přítomných. Nejedná se o malou skupinu jmenovaných mužů, jak je často líčena v publikacích Watchtoweru. Bible 21 ve 12. verši 15. kapitoly říká, že “celé shromáždění zmlklo” a Bible kralická “I mlčelo všecko to množství”.

Žádné zmínky o vedoucím sboru

Uvažujme také o tom, že pokud by vedoucí sbor v prvním století vůbec existoval a byl sbory uznáván jako jejich ústřední správní celek, pak bychom o tom museli najít daleko více důkazů, než nám poskytuje záznam o setkání v Jeruzalémě. Ale nikde jinde v Bibli o podobných shromážděních nečteme.

Pavel, Petr, Lukáš, Jan, Juda a Jakub napsali velká díla, ale v žádné z jejich prací nenacházíme ani jedinou zmínku o tom, že by v Jeruzalémě existovala skupina mužů, kteří by ve svých rukách soustředili správní a výkonnou moc nad sbory ve světě, a rozhodovali, co se v těchto sborech bude dít.

Nikde nečteme, že by Pavel, Barnabáš nebo Petr šířili křesťanství až poté, co by jejich činnost byla schválená a řízená vedoucím sborem.

Když se Židé v roce 70 n.l. vzbouřili proti Římu, byli poraženi, a Jeruzalém byl téměř srovnán se zemí, co se stalo s vedoucím sborem? Ze kterého místa nebo města pokračoval ve své správní činnosti? Nebylo by rozumné přepokládat, že o jeho dalším působení, byť omezeném, najdeme nějaké záznamy? Zvláště když vezmeme v úvahu tvrzení zastánců, podle kterého tento sbor existoval z Boží vůle jako jeho pozemské administrativní středisko, které Ježíš Kristus používal a používá k řízení sborů na celém světě.

Z biblických autorů je to jenom apoštol Jan, kdo psal po dobytí Jeruzaléma. O době napsání jeho dopisů panuje obecná shoda, a předpokládá se, že to bylo ke konci prvního století, desítky let po pádu Jeruzaléma.^9^ V žádném z jeho dopisů nenacházíme ani tu nejmenší zmínku o administrativním orgánu, na kterém by křesťané v jeho dnech byli závislí.

V knize Zjevení vidíme Ježíše, jak posílá zprávu sedmi sborům v Malé Asii.^10^ A opět: v žádném ze sedmi dopisů se nelze ani nejmenším náznakem dočíst o tom, že by tyto sbory byly řízeny někým jiným než samotným Ježíšem. Ani jeden Ježíšův pokyn do sborů nepřichází prostřednictvím pozemského, viditelného vedoucího sboru.

Mocenské struktury podobné dnešnímu vedoucímu sboru se objevují až po smrti apoštolů

Například Schaffova History of the Christian Church (Historie křesťanské církve) ukazuje, že po vyřešení otázky obřízky “nemáme žádné stopy po koncilech před polovinou druhého století”.

Spisy raných křesťanských autorů ze druhého a třetího století jsou běžně k dispozici pro odbornou i laickou veřejnost. Ať v nich hledáme jak chceme, zjišťujeme, že k existenci nějakého správního střediska pro tehdy působící sbory nemají co říci. Jak je ale z jejich díla patrné, je to právě v této poapoštolské a pobiblické době, kdy ke vzniku takové ústřední autority dochází, a to postupně, v procesu, který trval století. Tak posléze přece jen dochází ke vzniku ústřední kontroly sborů prostřednictvím viditelné mezinárodní správy. Je ironií, že je to právě tento druh zástupné Boží autority, který Společnost Watchtower přijala za svůj, ačkoli první křesťané takto organizování nebyli. Moc se začala soustředovat do rukou malé skupiny lidí či jednoho člověka až později, v době o které společnost Watchtower říká, že již v ní pravé křesťanství bylo zadušeno a bujelo odpadlictví.

Výraz “vedoucí sbor” v Bibli

Ačkoli se termín vedoucí sbor nebo dokonce pojetí vedoucího sboru, tak jak jej popisuje Watchtower, v Bibli nevyskytuje, tento výraz neoprávněně přidali do vydání Překladu nového světa z roku 2019, konkrétně do “Stručného přehledu” obsahu knihy Skutky, čímž podvědomě vyvolali dojem, že se jedná o biblický pojem.

2. ČÁST: Existují důkazy, že Bůh používá dnešní vedoucí sbor?

V předchozí části jsme zjistili, že pro existenci vedoucího sboru v prvním století neexistují žádné biblické důkazy. To vyvolává otázku: Existují nějaké biblické důkazy pro existenci současného vedoucího sboru? Jinými slovy, ustanovil vůbec Ježíš nějaký vedoucí sbor? Skutečně Bůh po všech lidech na světě chce, aby bezvýhradně poslouchali malou skupinu mužů, která o sobě tvrdí, že tvoří věrného a rozvážného otroka? Vybral Bůh tento vedoucí sbor jako svůj dnešní jediný komunikační prostředek na zemi? Je pro to nějaký relevantní biblický podklad, nebo jde o samozvané vůdce?

Prozkoumejme to.

a) “Ustanovení” vedoucího sboru v roce 1919

Jak bylo nastíněno v úplném úvodu tohoto článku, autorita dnešního vedoucího sboru vychází z chápání, že v roce 1914 začal Ježíš neviditelně vládnout jako král a poté do roku 1919 prováděl prohlídku na zemi, během níž jako pravé křesťany přečistil badatele Bible a ve stejném roce ustanovil věrného a rozvážného otroka - vedoucí sbor.

Toto chápání však nemá biblický podklad a nemůžeme z něj tedy vyvozovat závěry a dokazovat tím legitimitu dnešního vedoucího sboru. Důvody jsou tyto:

1. Neexistují přesvědčivé biblické důkazy, že Ježíš začal neviditelně vládnout jako král Božího království v roce 1914.

2. V Písmu není nic, co by dokazovalo, že Ježíš prováděl prohlídku v duchovním chrámu v letech 1914 až 1919.

3. V Písmu není nic, co by dokazovalo, že Ježíš ustanovil otroka v roce 1919.

V tomto článku už bohužel není prostor na bližší vysvětlení těchto bodů, ale pro zájemce může být pro začátek zajímavý tento článek v angličtině.

b) “Důkazy”, že Bůh používá vedoucí sbor

Je pravda, že Jehova měl v minulosti své mluvčí či představitele, kterým propůjčil určitou míru autority. Jehova vždy zajistil, aby šlo poznat ty, které používá. Následující tabulka porovnává znaky, které naplňovali lidé, které Jehova používal dříve, s tím, jak tyto znaky (ne)naplňuje dnešní vedoucí sbor.

Vedoucí sbor nesplňuje žádný z těchto znaků. Neexistuje zkrátka jediný viditelný a biblický důkaz, který by ukazoval na vedoucí sbor svědků Jehovových jako na Boží sdělovací prostředek, kterým dnes vede své služebníky na zemi. Proto, když svědkové chtějí vysvětlit, proč i tak věří, že Boží sdělovací prostředek představuje vedoucí sbor, uchylují se k podobné argumentaci, jako je tato:

“Podívejte se, jak Jehova své organizaci žehná. Podívejte se na náš růst. Podívejte se na lásku, jakou mezi sebou máme. Která jiná organizace na zemi se tomu alespoň přiblížila? Ježíš řekl, že se nejprve musí kázat dobrá zpráva, kdo jiný káže v takovém měřítku jako my? Jako jediní jsme taky nesmíchali pravdu s falešnými naukami, věříme tomu a kážeme jen to, co se píše v Bibli. Jsme taky neutrální a nezapojujeme se do politiky a neúčastníme se válek. A vůbec, jak je i v Bibli, “kde jinde bychom šli”? Neexistuje žádné jiné náboženství, které by se více blížilo pravému křesťanství.”

Všimněme si, že žádné z těchto tvrzení nedokazuje, že vedoucí sbor je Boží sdělovací prostředek. Snaží se spíš obhájit, že svědkové Jehovovi díky tomu, že údajně vykazují určité rysy, jsou jediné pravé náboženství.

Nicméně i kdyby to tak bylo, i kdyby svědkové Jehovovi jako jediní kázali po celé zemi a jako jediní měli mezi sebou opravdovou lásku a tak dále, znamenalo by to automaticky, že Ježíš ustanovil vedoucí sbor a chce abychom ho poslouchali? Ne. Pokud pro vedoucí sbor neexistuje biblicky doložitelný příklad z prvního století a neexistuje ani jiný biblický podklad, že by měl dnes vedoucí sbor existovat a že ho Ježíš ustanovil v roce 1919 a dokonce vedoucí sbor nevykazuje ani jeden ze znaků Božích prostředníků z minulosti, pak nemá absolutně žádné oprávnění od nás vyžadovat svou poslušnost. Je zde zkrátka navíc a křesťané vůči němu nemají žádnou odpovědnost.

I tak se ale v zájmu diskuze blíže podívejme na jednotlivá tvrzení a prozkoumejme, zda dokazují oprávněnost autority vedoucího sboru či alespoň, že svědkové Jehovovi představují jediné pravé náboženství.

a) tvrzení “Jehova nám žehná”

Toto požehnání můžeme rozdělit na dvě kategorie - vzrůstající počet členů a hojnost duchovního pokrmu.

VZRŮSTAJÍCÍ POČET ČLENŮ

“Během posledních 15 let se počet sborů svědků Jehovových po celém světě zvýšil z přibližně 70 000 na více než 100 000, což je více než 40procentní vzrůst. A kolik přibylo nových učedníků? Za stejnou dobu jich bylo pokřtěno téměř 4,5 milionu, tedy v průměru více než 800 denně. Tento úžasný vzrůst je jasným důkazem toho, že Kristus vede své pomazané následovníky, a to jak při sborových shromážděních, tak při kazatelské a vyučovací činnosti.” w09 2/15 str. 26, 27

Spoustu náboženství může poukázat na počet svých členů jako na důkaz Boží přízně, například církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Od roku 2010 do roku 2020 se zvýšil vrcholný počet zvěstovatelů z řad svědků Jehovových o 1,187,758 členů (z 7,508,050 na 8,695,808^11^). Počet členů mormonů se ve stejném období zvýšil o 2,532,196 členů (z 14,131,467 na 16,663,663^12^).

HOJNOST DUCHOVNÍHO POKRMU

“Hojnost duchovního pokrmu a úžasné podrobnosti o Jehovových záměrech, které byly zjeveny Jehovovým pomazaným svědkům, jsou jasným důkazem toho, že právě o nich se Ježíš zmínil, když předpověděl třídu “věrného a rozvážného otroka…”"^2^w64 6/15 p. 365

Znovu nejde o žádný skutečný důkaz či argument, který by cokoli dokazoval. Mormoni či adventisté mají také svá shromáždění, vyučování, videa atd. a jsou stejně jako svědkové přesvědčeni, že mají dostatek kvalitního duchovního pokrmu a Boží vedení. Jen se jich zeptejte.

b) tvrzení “Máme mezi sebou opravdovou lásku”

Tento bod je pro naši debatu naprosto stěžejní. Ježíš nám nedal řadu kritérií, podle kterých půjde poznat pravé křesťany. Dal nám jedno - lásku. Řekl:

“Dávám vám nové přikázání, abyste jeden druhého milovali. Jako jsem miloval já vás, tak i vy milujte jeden druhého. 35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci – když budete mít mezi sebou lásku.“” Jan 13:34, 35

Jde o velice jednoduchou, ale zároveň hlubokou myšlenku.

Svědkové Jehovovi často u tohoto tématu zmíní, že nebojují ve válkách, a tím naplňují Ježíšova slova o lásce - narozdíl od některých jiných náboženství, kde “katolík zabíjí katolíka, protestant zabíjí protestanta a muslim zabíjí muslima”.^13^ V tom se nedá než souhlasit. Ve skutečnosti to, zda členové určité církve bojovali ve válkách (například ve 2. světové válce), může sloužit jako test. Pokud bojovali, pak víme, že nešlo o Ježíšovy učedníky. Takto můžeme snadno eliminovat přes 90 % křesťanských denominací. Jejich členové raději poslechnou vlády a přijmou povolávací rozkaz, než aby poslechli Kristův zákon a neúčastnili se zabíjení svých bratrů. Nepochopili Skutky 5:29, které říkají:

“Petr a [ostatní] apoštolové odpověděli a řekli: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.”

Ježíšova slova o lásce se ale samozřejmě netýkají jenom bojování ve válkách. Svědkové Jehovovi také někdy vyzdvihují, jak úžasnou mají duchovní rodinu. Mnoho svědků pravděpodobně slyšelo od svých bratrů a sester, že svědkové Jehovovi jsou opravdu jediné pravé náboženství, protože ať už přijdou do téměř jakékoliv země a najdou tam sbor, bude s nimi jednáno jako s bratry a sestrami.

Většina svědků si neuvědomuje, že to stejné se dá říct i o jiných křesťanských denominacích. Neví to, protože jsou odrazováni od toho, aby se upřímně zajímali o jiná náboženství.^14^

Důležitější ale je, že toto není druh lásky, o které Ježíš během svého života na Zemi učil. To by jen dokazovalo, že lidé přirozeně mají rádi lidi, kteří mají rádi je. Ježíš řekl:

“Pokud milujete ty, kdo milují vás, zasloužíte si snad nějakou odměnu? Nedělají totéž i výběrčí daní? 47 A pokud zdravíte pouze své bratry, děláte snad něco mimořádného? Nedělají totéž i lidé z jiných národů?” Matouš 5:46, 47

Možná jsi osobně zažil/a příval lásky a podpory od bratrů a sester ve svém sboru. Ale dej pozor, abys neupadl/a do pasti a nezaměnil/a ji za lásku, která je charakteristická pro Ježíšovy učedníky. Ježíš řekl, že lásku mezi sebou projevovali i výběrčí daní a pohané (lidé, kterými Židé opovrhovali). Láska, kterou mají praví křesťané projevovat, ji přesahuje, a to do té míry, že je identifikuje tak, že “všichni poznají”, kdo jsou.

Položme si teď důležitou otázku, na kterou bude pro mnoho svědků velmi těžké poctivě odpovědět: řekli by lidé ve vašem okolí, kteří sami nejsou svědkové Jehovovi, ale organizaci Watchtower včetně jejího učení a praktik velmi dobře znají… řekli by tito lidé, že svědkové Jehovovi obecně projevují pravou křesťanskou lásku?

Je nanejvýš pravděpodobné, že ne. Většina z těchto lidí považuje jednání svědků Jehovových za opak lásky a vidí je jako nelaskavé, chladné a dokonce někdy kruté (o tom, na co tím naráží, je řeč dále). To je velmi závažné, protože to znamená, že na ně neplatí Ježíšova slova “podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci – když budete mít mezi sebou lásku”.

Stručně se zmiňme o dvou oblastech, ve kterých svědkové Jehovovi neprojevují křesťanskou lásku. Stejně jako o členech náboženství, kteří bojují ve válce, můžeme říci, že neprojevují pravou lásku, to stejné můžeme říct o svědcích Jehovových, kteří místo aby se řídili biblickými zásadami, poslouchají muže ve vedoucím sboru - když ze dne na den přeruší veškerý kontakt třeba i se svými dětmi nebo odmítají potenciálně život zachraňující léčbu pro své nejbližší.

Pokud by si to Bůh opravdu přál a bylo by to zapsáno v Bibli, nemohli bychom proti tomu nic říci. Zásadní problém spočívá v tom, že z Bible vyplývá, že ani jednu z těchto věcí si Bůh rozhodně nepřeje (viz článek Vyloučení ze sboru a Svědkové Jehovovi a krevní transfuze ).

1. JEDNÁNÍ S VYLOUČENÝM ČLENEM RODINY

Představte si, co to asi znamená pro matku, která dala své dcerce život, která ji opatrovala, pečovala o ni v nemocnici, která své děvče později v letech dospívání vychovala, žila jejími starostmi, cítila její zklamání a smutek jako svoje vlastní, spolu s ní plakala… Co to musí znamenat pro tuto matku a dceru, když matka svou nyní již dospělou dceru musí náhle odmítnout a začít se ji zcela vyhýbat? A to jen proto, že její dcera chce zůstat věrná Bohu a svému svědomí, a tak se už nemůže dál podřizovat určitému učení vedoucího sboru, které nemá 100% oporu v Písmu, či je přímo nebiblické?

Jaké to musí být pro otce nebo matku, když jejich syn nebo dcera vstoupí do manželství a řekne jim, že “by bylo lepší, kdyby na svatbu nepřišli”, nebo když se dozvědí, že dcera porodila dítě a vzkazuje jim, že by své vnouče neměli navštěvovat?

Takové a podobné situace zažily či právě teď zažívají mnohé rodiny svědků Jehovových po celém světě. Silná rodinná a přátelská pouta byla zpřetrhána, ačkoliv se nikdo nemusel dopustit žádného vážného hříchu kromě toho, že již nevěří, že vedoucí sbor představuje Boží sdělovací prostředek.

Tato praktika, tak jak ji aplikují svědkové Jehovovi, přitom nemá biblický podklad a jde proti zásadám a příkladům v Bibli (viz článek Vyloučení ze sboru).

V Bibli se píše:

“Opravdový přítel miluje v každé době a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.” Přísloví 17:17

Vedoucí sbor dokázal svědky Jehovovy přesvědčit o tom, že praktika vyloučení a vše, co s ní souvisí, je Boží biblický příkaz. Co víc, přesvědčil je i o tom, že právě tím, že své vyloučené přátele a členy rodiny odstřihnou od svého života, udělají pro ně to nejlepší a projeví jim tím opravdovou lásku. Mnozí svědkové však stále v koutku duše ví, že je to nepřirozená a krutá praktika. Jen se nad tím zamyslete, oddělit od sebe matky a dcery, otce a syny, sourozence, prarodiče a vnoučata, nejlepší přátele… To má být projev lásky? Jak zvrácená logika!

2. ODMÍTNUTÍ URČITÉ LÉČBY PRO SVÉ NEJBLIŽŠÍ

Dá se říct o matce, která odmítne potenciálně zachraňující léčbu pro své nemocné dítě nebo o manželi, který nedá souhlas s krevní léčbou pro svou manželku… dá se říct, že tito svědkové Jehovovi projevují lásku, o které Bible mluví? Odepřít svým blízkým určitou léčbu jenom na základě (přinejmenším) velmi sporného výkladu Bible vedoucího sboru, je nemilosrdné a kruté.

(Článek Krevní transfuze vysvětluje, proč jde o nebiblické učení.)

ZÁVĚR

Ježíše jeho odpůrci obviňovali ze spoustu věcí - například, že rozvrací židovský národ, zakazuje platit daně nebo že mu s vyháněním démonů pomáhá Satan.^15^ Ale nikdy mu nevyčetli, že jedná nelaskavě či dokonce krutě. Možná spíš naopak si někteří mohli myslet, že je Ježíš “až příliš” laskavý. Jen aby uzdravil muže s ochrnutou rukou, porušil tehdejší zákon o sabatu.^16^ Ženu s krvotokem, která porušila zákon, když se ho dotkla, nepokáral.^17^ Jedl s “výběrčími daní a hříšníky”.^18^

Naproti tomu jsou svědkové Jehovovi, kteří tvrdí, že jsou Ježíšovými pravými učedníky, kvůli svým praktikám považováni za nelaskavé a kruté. Vidíme, že je zde něco špatně.

c) tvrzení “Jako jediní učíme pravdu z Bible”

V tomto ohledu se svědkové Jehovovi neliší od ostatních náboženství. Každé náboženství si myslí, že má pravdu. Každá křesťanská denominace interpretuje Bibli a biblické verše svým způsobem, ať už se jedná o velké či malé rozdíly. Všichni přitom věří, že učí pravdu z Bible. V čem Watchtower jiná?

Informace v článcích na této stránce poskytují mnoho důkazů o tom, že vedoucí sbor neučí pouze pravdu z Bible, ale že ji ředí s vlastními názory a vlastní interpretací Písma. Například článek Světlo svítí více a více ukazuje, jak nekonzistentní Watchtower ve svém učení je. Další články poskytují biblické a logické argumenty pro to, že učení vedoucího sboru ohledně například krevní léčby, nutnosti patřit do konkrétní náboženské organizace, (ne)slavení narozenin, vyloučení ze sboru či kázání nejsou biblické - a nejde zdaleka o konečný seznam, je toho mnohem více. Cílem této stránky však není (a není ani v našich časových možnostech) rozebrat všechny nauky Watchtoweru, které nemají podklad v Písmu.

d) tvrzení “Jsme jediní, kdo káže v takovém měřítku”

Jde o velice oblíbené tvrzení a vedoucí sbor na to pravidelně poukazuje: Například w09 2/15 str. 25 říká:

“Jehovovi služebníci aktivně ohlašují poselství o Království ve více než 230 zemích, včetně mnoha ostrovů. Není to snad nepopiratelný důkaz toho, že Boží duch dává otroku „moc“?”

Tento názor podrobně vyvrací článek Kážou jenom svědkové Jehovovi?

e) tvrzení “Jsme neutrální a žádným způsobem se nezapojujeme se do politiky”

Není to pravda. Společnost Watchtower v roce 1992 vstoupila do OSN jako nevládní organizace (NGO). Pravděpodobně by byli jejími členy doteď, kdyby toto pokrytectví neodkryl v roce 2001 novinový článek a nedonutil je tím odstoupit.

Podrobně o tom pojednává článek Spojení Watchtoweru s OSN.

f) tvrzení “Kde jinde bychom šli?”

Na tuto otázku podrobněji odpovídá článek Musíme patřit do organizace?.

Stručná odpověď ale je v Janovi 6:68:

“Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli? Máš slova věčného života.”

Není třeba chodit nikde jinde než k Ježíšovi. Jehova zavrhl Židy a Ježíš založil křesťanství. Nikde z Bible nevyplývá, že by si vyvolil novou, další “organizaci” - například svědky Jehovovy. Místo, abychom se snažili najít nejlepší organizované náboženství na světě a dát mu nálepku “jediné pravé náboženství”, bychom si možná měli připomenout, že Ježíšovi učedníci v prvním století nebyli součástí nějaké organizace, ale byli to prostě praví věřící, kteří uctívali “duchem a pravdou” (Jan 4:23, 24). Dokonce neměli ani jméno.^19^

Pravé náboženství zkrátka tvoří praví křesťané, kterým dal Ježíš svůj počátek. Od té doby se nic nezměnilo.

Zkuste si představit následující situaci. Žijete v roce 1850, tedy předtím než Charl T. Russell založil společnost Watchtower a než se vůbec narodil. K jaké náboženské organizaci byste se připojili? Jaké náboženství se v té době nejvíce blížilo pravým křesťanům? Dejme tomu, že podle vašeho názoru by se pravým křesťanům nejvíce blížili adventisté (protože z jejich učení Russell vycházel). Znamená to ale, že adventisté byli v roce 1850 jediné pravé náboženství? Stali byste se adventisty jen proto, že neznáte nic lepšího?

Za předpokladu, že si Jehova nevyvolil svědky Jehovovy (a neexistují o tom relevantní biblické důkazy) jsou v naprosto totožné situaci i křesťané dnes. Ti, kteří si myslí, že svědkové Jehovovi se nejvíce blíží pravým křesťanům - měli by být součástí Watchtoweru jen proto, že neznají nic lepšího? Je to důkaz, že jde o jediné pravé náboženství?

Není sporu, že mezi svědky Jehovovými - stejně jako mezi členy jiných církví - jsou laskaví a bohulibí lidé, kteří se ze všech sil snaží žít podle vzoru Ježíše, projevují opravdovou nesobeckou lásku, milují Boha a tak dále. Jsou to praví křesťané. Můžeme ale říci, že konkrétní organizace, jejímiž jsou členy, je jediné pravé náboženství?

Zamysleme se nad tím, kdo byli praví křesťané v posledních 2000 letech. Byli to upřímní lidé, kteří milovali Boží slovo a bylo pro ně to nejdůležitější. Zejména se to mohlo projevit v situaci, kdy náboženství, do kterého patřili, se od Bible odchýlilo. Mezi tyto křesťany bychom pravděpodobně zařadili například Jana Viklefa. Zasadil se o překlad Bibli do angličtiny, protože věřil, že by jí měl každý rozumět přímo. Kritizoval také církev za nauky a praktiky, která nejsou v souladu s Písmem.

Proč to zmiňujeme? Jan Viklef byl během svého života katolický kněz. Přesto ho Watchtower de facto řadí mezi pravé křesťany.^20^ Pravého křesťana neurčuje to, jestli patří mezi svědky Jehovovy. Ale to, zda se zastává biblické pravdy, třebaže formálně není členem údajného “jediného pravého náboženství na světě”. Ledaže tímto náboženstvím myslíme pravé křesťanství.

Není bez zajímavosti, že Jan Viklef kritizoval autoritu papežství. Historytoday.com uvádí, že řekl, že pro existenci papežství neexistuje žádné biblické ospravedlnění.^21^ Jak by se díval na dnešní vedoucí sbor, který je v rámci svědků Jehovových ekvivalentem katolického papeže, jenom s rozdílem, že ho tvoří více lidí?

3. ČÁST: “Kdo je skutečně ten věrný a rozvážný otrok…”?

V 1. části jsme si ukázali, že neexistuje biblický podklad pro to, že v prvním století fungoval vedoucí sbor. Ve 2. části jsme viděli, že neexistují žádné relevantní důkazy ani pro to, že Ježíš ustanovil newyorský vedoucí sbor v roce 1919 nebo že by ten dnešní používal. Naopak, jak jsme si ukázali, vedoucí sbor například propaguje velmi nebiblické a kruté učení, že s vyloučeným ze sborem - a je jedno, čeho se “dopustil” - se musí zanechat veškerý kontakt. Z toho jde vidět, že Ježíš vedoucí sbor nepoužívá.

V této části prozkoumáme poslední pilíř, na kterém vedoucí sbor staví svou autoritu a vůbec oprávněnost své existence. Jedná se o podobenství o “věrném a rozvážném otroku”.

Watchtower nejčastěji cituje z Matoušova evangelia (Mat. 24:43-51), ale podobenství nacházíme i v paralelní zprávě u Lukáše (Luk. 12:42-48), který o „otrokovi“ poskytuje bližší údaje. Pro lepší přehled a orientaci v dalším textu doporučujeme si obě pasáže nejdříve přečíst a u čtení následujících odstavců mít u sebe otevřenou Bibli.

Ještě předtím, než se ale pustíme do samotného rozboru, je dobré si uvědomit pár souvislostí.

Prvotní problém spočívá v tom, že Watchtower vzala podobenství - jedno z mnoha, která Ježíš pronesl - a udělala z něj proroctví.

Pokud vezmeme učení Watchtoweru do důsledku, musíme věřit, že když Ježíš toto podobenství vyprávěl svým učedníkům, ve skutečnosti prorokoval, že za 1900 let v budoucnosti se na Zemi objeví malá skupina mužů (věrný otrok), kterou budou muset všichni jeho následovníci poslouchat. Zpráva v Matouši a Lukáši nám nedává žádný důvod k tomu si myslet, že šlo o víc než jen podobenství, ze kterého si jeho učedníci měli vzít příklad. Zároveň jde v podstatě o jedinou zprávu v Bibli, kterou vedoucí sbor používá na důkaz svého postavení a autority.

Když si to shrneme: vedoucí sbor prakticky po všech chce, aby ho bezvýhradně poslouchali a směřovali svůj život podle toho, co řekne - na základě čeho? Na základě jediného Ježíšova podobenství, u kterého si nemůžeme být stoprocentně jisti, co jím Ježíš myslel a navíc - jak uvidíme dále - ho Watchtower velice pravděpodobně chápe špatně. Ať se na to díváme, jak chceme, základ pro autoritu dnešního vedoucího sboru zkrátka neexistuje; a pokud ano, tak jen z písku.

Ježíš toto podobenství podrobně nevysvětlil. A Watchtower v průběhu let své chápaní tohoto podobenství a “kdo je věrný a rozvážný otrok” v průběhu let změnila již 4krát (pro bližší vysvětlení vás povzbuzujeme si přečíst Dodatek č. 1 - Historický vývoj chápání “věrného a rozvážného otroka”):

Obrázek ukazuje, koho Watchtower v průběhu let považovala za “věrného a rozvážného otroka”

Samotnému vedoucímu sboru trvalo téměř sto let, než údajně konečně pochopil, že se toto Ježíšovo podobenství vztahuje na ně! Je třeba silnějšího důkazu o tom, že toto vysvětlení není zakotveno v Písmu?

Rozbor podobenství

Pojďme na samotné vysvětlení zmíněného podobenství.

ZAMĚŘENÍ NA JEDNOTLIVCE

„Otrok“ (řecky doulos), může představovat jakéhokoli služebníka. Lukáš se zaměřuje na bližší označení služby, o kterou se jedná, a používá slovo „správce“ (řecky „oikonomos“). Tato okolnost pomáhá osvětlit význam a uplatnění Ježíšova podobenství, protože v jiných částech Bible nacházíme učení, které se týká náplně správcovství pro křesťany.

Vzhledem ke kontextu je Ježíšova úvodní otázka: „Kdo je ve skutečnosti věrný a rozvážný otrok“ položena ne proto, aby se především zaměřila na identifikaci nějaké osoby nebo skupiny, ale proto, aby byla začátkem mravního poučení, které se zaměřuje na chování a způsob života, kterým se člověk prokazuje jako Pánův věrný a rozvážný správce. Jeruzalémská Bible proto překládá Lukáše 12:42 následovně:

“Jaký vlastně je ten správce, který má dostatek věrnosti a moudrosti k tomu, aby mu jeho pán svěřil svou domácnost s tím, že jí bude přidělovat potravu v pravý čas?”

Dá se říci, že Ježíš se ptal: „Kdo se mezi vámi, moji učedníci, prokáže jako takový věrný a rozvážný správce?“ ^22^

Učedníci pak měli odpovědět na jeho otázku svými skutky, nikoli tím, že by patřili do nějaké třídy. Povšimněme si také, že Lukáš ihned po tomto podobenství uvádí Ježíšova slova o otroku, který bude bit mnoha ranami, protože věděl, ale nekonal, a o otroku, který nevěděl, a proto nekonal, a tudíž bude bit méně ranami. Ježíš pak uzavírá poučením:

”Od každého, komu bylo hodně dáno, bude také hodně vyžádáno, a komu svěřili hodně, od toho budou žádat více.” ^23^

Spíše než aby mluvil o skupině nebo „třídě“, hlavní uplatnění podobenství samotným Ježíšem je na jednotlivého křesťana – jakým křesťanem se prokáže být. To ale není jediný náznak. Ježíšovi apoštolové rovněž rozebírali, co věrné správcovství znamená. Dá se očekávat, že přitom zrcadlili Ježíšovo vlastní učení v dané záležitosti. Stojí za povšimnutí, že jejich rozbor se důsledně zastává osobní roviny s osobním uplatněním. Apoštol Pavel, když píše do Korintu o své službě a službě svých spolupracovníků, poznamenává:

“Ať o nás každý smýšlí jako o služebnících Kristových a správcích Božích tajemství. 2 A od správců se nakonec vyžaduje, aby byl každý shledán věrným.” ^24^

Jako z Ježíšova podobenství u Lukáše ve 12. kapitole, tak i z tohoto textu znovu zřetelně vyplývá zásada, podle které je to jednotlivý křesťan, kdo se musí osvědčit jako věrný správce Pána. Pavel pokračuje vysvětlením, že osvědčení o dobré službě nemůže správci vystavit nikdo z lidí; lidé nemohou vystavit konečné, rozhodující, platné osvědčení o tom, kdo byl nebo nebyl „věrným správcem“. Nakonec, Pavel ukazuje, kdo to může udělat, a kdo to také udělá a kdy, a na jakém základě. Píše:

“Pro mne je pramálo důležité, zda mě posuzujete vy nebo lidský soud. Ale ani já sám sebe neposuzuji. 4 Ničeho, co by svědčilo proti mně, si sice nejsem vědom, ale tím nejsem ospravedlněn; ten, kdo mne posuzuje, je Pán. 5 Proto nic nesuďte předčasně, dokud nepřijde Pán, který osvítí i věci skryté ve tmě a zjeví úmysly srdcí. A tehdy se každému dostane pochvaly od Boha.” ^25^

Důraz je nepochybně kladen na jednotlivce, neboť „se každému dostane pochvaly od Boha”. Pavel nikde nemluví v pojetí „třídy“. Z jeho slov je patrné, že se soustředí na sebe a na svůj osobní život, na to, jak by nejlépe obstál jako věrný správce a na to, co „každý“ bude dělat a co obdrží.

Pán tedy při svém návratu posuzuje a odměňuje všechny své služebníky.

Pavlova slova jsou důležitá i v jiném ohledu. Apoštol se staví proti potvrzování vlastního postavení, schvalování sebe samého a sebevyvyšování, tedy jednání, jehož účelem je vytvoření základny moci a tvrzení, že naše organizované náboženské sdružení je daleko lepší než ostatní, kteří se také snaží projevovat křesťanskou víru. Nikdo z nás nemůže říci více než to, že jako Pavel všichni zápasíme, a že všichni usilujeme, abychom se prokázali věrnými správci. Kdo nás nakonec posoudí bude Bůh a Ježíš, a tento soud bude zjeven toho dne, o kterém oni rozhodnou. Když Pavel psal Titovi na Krétu, dal mu radu ohledně starších, a kromě jiného napsal:

“Vždyť dozorce je Boží správce, a proto musí být bez obvinění, nesmí být tvrdohlavý ani vznětlivý, nesmí to být opilec ani násilník* a nesmí toužit po nečestném zisku.”* ^26^

Každý jednotlivý starší musel těmto požadavkům odpovídat sám za sebe, měl-li být pokládán za „Božího správce“. Způsobilost pro jmenování staršími nenastala proto, že by se dotyční muži hlásili k nějaké „třídě starších“ nebo vyznávali svoji příslušnost k určité organizaci. Kaž- dý, kdo splňoval požadavky, mohl být jmenován. Žádný muž, který podobně jako správce v pozdější části Ježíšova podobenství měl pověst násilníka nebo náfuky a potýkal se s alkoholem, nepřicházel pro jmenování v úvahu. O služebních přednostech každého z nich rozhodovali jeho osobní vlastnosti. Mezi ně patřila i schopnost „pevně se držet spolehlivého slova při svém umění vyučovat“, která zřetelně poukazuje na schopnost lpět na Božím slovu a být schopný je vhodně předávat druhým.^27^ Opět zde nacházíme výraznou podobnost s Ježíšovým podobenstvím o věrném a rozvážném správci a o ničemném, násilném, alkoholu holdujícím správci, z nichž nejzákladnější je nutnost uplatnění v osobní rovině.

Pavel tedy osobně uplatňuje tyto věci na sebe, na své spolupracovníky a na jednotlivé starší. Jak máme pohlížet na ostatní členy sboru, kteří vytváří „Boží domácnost?“^28^ Mohou všichni být „správci?“ Pokud ano, platí i pro ně, že se jimi stávají sami za sebe, nebo musí být organizováni do správcovské „třídy?“ V Boží domácnosti je velmi mnoho žen: mohou se také stát „správci?“ A jestliže všichni mohou sloužit v postavení správců, kde najdeme „čeleď“, která má užitek z jejich služby? Jak Bible odpovídá na tyto otázky?

Jednu z odpovědí nacházíme ve slovech apoštola Petra, v jeho prvním dopise, čtvrté kapitole, verších 10 a 11:

“Podle toho, v jaké míře každý z vás dostal dar, používejte ho tak, že jeden druhému sloužíte jako dobří správci Boží nezasloužené laskavosti, která má rozmanité projevy. 11 Když někdo mluví, ať mluví, jako by to byla Boží prohlášení. Když někdo slouží, ať spoléhá na sílu, kterou dává Bůh, aby byl ve všem oslavován Bůh prostřednictvím Ježíše Krista.”

Petrova slova určitě nevyvolávají představu jednoho skupinového, dohromady „složeného“ správce. I on zdůrazňuje jednotlivé křesťanské osobnosti a jejich osobní správcovství. Každý křesťan obdržel od Boha dar, který má použít, když slouží ostatním v Boží domácnosti. Důvodem pro službu jednotlivých darů je skutečnost, že Bohu se zlíbilo vyjádřit svoji milost „různými způsoby“ prostřednictvím různých lidí.^29^ Protože ne všichni mají stejný dar, jsou všichni v postavení příjemců požehnání pramenících z darů, které oni sami nemají, a zároveň všichni žehnají druhým prostřednictvím darů, které od Boha obdrželi.

Petrovo podobenství o znamenitých správcích je v naprostém souladu s Ježíšovými podobenstvími o otroku nebo-li správci, který věrně slouží svým spoluslužebníkům v pánově domácnosti. Stejným způsobem také vyzdvihuje osobní odpovědnost každého křesťana k Bohu a Kristu a nutnost prokázat svoji věrnost a rozvahu tím, že bude pomáhat ve společenství darem, jenž mu byl svěřen. V průběhu uplynulých devatenácti století žilo nespočetně mnoho věrných a rozvážných správců, mužů i žen, kteří znamenitě nakládali se svým darem, a kteří budou schváleni při Pánově návratu. Každý z nich osobně bude vzkříšen (neexistuje žádné vzkříšení „třídy“), aby obdržel svoji odměnu.

Mnoho mylných představ o významu těchto podobenství vzniká v důsledku svévolného výkladu těchto dvou obrazných termínů: správce je zobrazen, jak „dává pokrm“ a jak ho pán „ustanoví nade vším svým majetkem“. Watchtower rozumí pojmu „dává pokrm“ tak, že se jedná o výrobu a distribuci literatury a dalšího materiálu ať už ve fyzické či digitální podobě. Je nanejvýš nepravděpodobné, že by Ježíš mohl myslet tuto činnost. V doslovném smyslu to bylo tak, že pokud správce členům domácnosti obstarával jídlo, staral se tím o jejich základní potřeby. V duchovním životě můžeme pokrýt naše základní potřeby mnoha způsoby. Naše víra nežije jenom z psaného nebo mluveného slova. Roste a je motivována a upevňována životními příklady, laskavostí, osobním zájmem o nás, povzbuzením, skutky lásky. Tyto a jiné věci nás povzbuzují a budují pro další službu Pánu. Proto Petr mluví o tom, že všichni jsme správci “Boží nezasloužené laskavosti, která má rozmanité projevy”. „Boží milost v jejích různých projevech“ (New English Bible), kterou máme tu přednost rozdávat druhým, se rozhodně nemůže vztahovat jenom na poskytování tištěné či digitální informace. Rozsah Boží milosti zahrnuje celé spektrum jeho dobroty a darů.

Ve vysvětlování Ježíšova podobenství bychom mohli dále pokračovat a zaměřit se třeba na to, jakou roli v něm hraje zlý otrok a proč tuto část podobenství Watchtower považuje pouze za výstrahu. Myslíme však, že už to není nutné, hlavně jsme si chtěli ukázat, že zpráva u Matouše 24 a Lukáše 12 nedokazuje, že vedoucí sbor svědků Jehovových je Boží sdělovací prostředek. Jak jsme viděli, toto podobenství může být biblicky vysvětleno, aniž bychom si museli představovat, že Ježíš v prvním století prorokoval o skupině mužů ve 20. století.

“Kdo je skutečně ten věrný a rozvážný otrok…?” Tato otázka měla v Ježíšových následovnících vyvolat poučení. Společnost Watchtower ji ale zneužila k upevnění své vlastní autority. Podobenství, které má motivovat k věrné službě druhým, bylo převráceno v proroctví a použito jako důkaz a oprávnění k tomu, že malá skupina mužů má mít nezpochybnitelnou moc nad všemi Ježíšovými učedníky.

ZÁVĚR

V 1. části jsme si ukázali, že neexistuje biblický podklad pro to, že v prvním století fungoval vedoucí sbor. Ve 2. části jsme viděli, že neexistují žádné relevantní důkazy ani pro to, že Ježíš ustanovil newyorský vedoucí sbor v roce 1919 nebo že by ten dnešní používal. Ve 3. části bylo vysvětleno, proč koncept vedoucího sboru nepodporuje ani Ježíšovo podobenství o “věrném a rozvážném otrokovi”.

Protože nám vedoucí sbor nemůže nabídnout žádné skutečné relevantní biblické důvody pro to, abychom mu důvěřovali, nezbývá mu, než zkrátka tvrdit, že mu máme věřit. Všimněte si, co se píše ve Strážné věži:

“Je mnoho důvodů, proč si třída otroka naši důvěru zaslouží. Dva zásadní jsou: (1) třídě otroka důvěřuje Jehova a (2) důvěřuje jí také Ježíš.” w09 2/15 str. 24-28

Vedoucí sbor zde říká, že je důvěryhodný, protože mu důvěřuje Jehova i Ježíš.

Jedná se o klasický příklad tzv. “uvažování v kruhu” (anglicky circular reasoning). Jde o argumentační klam, při kterém se člověk pokouší něco dokázat pomocí kruhové logiky - používá závěr jako důkaz, že důvody pro samotný závěr jsou pravdivé. Taková argumentace má často podobu: “A je pravdivé, protože B je pravdivé; B je pravdivé, protože A je pravdivé”. Takové uvažování vytváří nekonečnou smyčku, která nic užitečného nedokazuje - v tomto případě “můžete nám důvěřovat, protože tvrdíme, že nám důvěřuje Ježíš”.

Poznámky pod čarou

[1] viz například w16 březen str. 29 či w13 7/15 str. 23

[2] Náš překlad originálního textu.

[3] Skutky 9:15; Římanům 11:13

[4] Skutky 9:1–17; 22:5–16

[5] Galaťanům 1:1, 10, 11

[6] Galaťanům 1: 18, 19

[7] Skutky 15:1, 2, 5, 24

[8] Srovnej Galaťanům 2:11–14; Skutky 21:15, 18–21

[9] Např. Hlubší pochopení písma (sv. 2, strany 93, 94) uvádí jako pravděpodobné datum sepsání Janova evangelia a jeho tří dopisů rok 98 n.l.

[10] Zjevení kapitoly 1 až 3

[11] Viz zprávy za odpovídající služební roky, možno najít také zde.

[12] Viz wikipedie.

[13] Viz kniha Můžeš žít navždy, kap. 22, str. 190

[14] Pokud nepočítáme to, když se připravují, jak členy ostatních náboženství přesvědčit ve službě.

[15] Lukáš 23:2, Matouš 12:24

[16] Matouš 12:9-13

[17] Marek 5:25-34

[18] Matouš 9:11

[19] Až někdy později (pravděpodobně v roce 46) byli poprvé v Antiochii nazváni křesťany (Skutky 11:26). Kromě toho se výraz “křesťané” v Novém zákoně neobjevuje.

[20] Viz w12 1/15 str. 8

[21] Viz historytoday.com, citováno 10.06.2023.

[22] Srovnej obdobné užití slova „kdo“ v Žalmu 15:1–5

[23] Lukáš 12:48, ČSP

[24] 1. Korinťanům 4:1, 2, ČSP

[25] 1. Korinťanům 4:3-5, ČSP

[26] Titovi 1:7, NWT

[27] Titovi 1:9

[28] 1. Timoteovi 3:15

[29] Srovnej 1. Korinťanům 12:4–31; Římanům 12:6–8

[30] Matouš 24:48–51, ČSP

[32] Strážná věž w13 7/15 str. 25 říká:

“Předpovídal snad Ježíš, že se v posledních dnech nějaký zlý otrok skutečně objeví? Ne. Je pravda, že někteří jednotlivci projevují stejný postoj jako zlý otrok, o kterém Ježíš mluvil. Takové lidi označujeme jako odpadlíky, ať už patřili k pomazaným, nebo ke členům velkého zástupu. (Zjev. 7:9) Netvoří žádného kolektivního zlého otroka. Ježíš neřekl, že zlého otroka ustanoví. Jeho slova byla ve skutečnosti výstrahou určenou věrnému a rozvážnému otroku.”

Dodatek č. 1 - Historický vývoj chápání “věrného a rozvážného otroka”

Russell původně tvrdil, že Otrok znázorňuje celé Kristovo tělo, malé stádo 144 000 nebeských vládců:

Zion’s Watch Tower 1881 Oct/Nov p.5

Později byl otrok používán pro označení jediného člověka, pastora Russella (tento výklad původně navrhla Russellova manželka v dopise z roku 1895. Přetisk tohoto dopisu viz Zion’s Watch Tower 1906, červenec 15, str. 215-216.) Předpokládalo se, že Russell byl jmenován Otrokem, aby řídil čeleď (Ježíšovy pravé následovníky) bezprostředně před druhým příchodem.

“Watch Tower bez váhání prohlašuje bratra Russella za “toho věrného a moudrého služebníka”. Věrně doručil poselství, dokončil svou cestu a nyní vstoupil do své odměny."^2^ Watch Tower 1917 Mar 1 p.67

Po Russellově smrti bylo nutné přistoupit na nový výklad. V roce 1926 Rutherford nově interpretoval věrného otroka jako skupinu lidí namísto jediného člověka. Tím se výklad vrátil zpět na začátek - tentokrát ale služebník zahrnoval 144 000 lidí i Ježíše a navíc někdy mohl označovat jak samotného Ježíše tak pomazané badatele Bible na zemi:

“Vzhledem k tomu, že Služebník Jehovy je Kristus a že Kristus sestává z Ježíše a věrných členů jeho těla, považujeme za správné používat výraz “Služebník” buď pro samotného Ježíše Krista, nebo pro Ježíše Krista a členové jeho těla společně jako jeden celek; někdy se používá pouze pro členy Kristova těla, kteří jsou ještě na zemi."^2^ Watchtower 1927 Feb 15 p.53

Časem byl Ježíš z role věrného služebníka vyloučen, takže to bylo opět jen malé stádo 144 000 bez Ježíše. Zpřesnění tohoto výkladu vyústilo ve spletitou nauku, kdy tento jediný otrok byl popsán jako třída lidí, která živí stejnou třídu lidí! Po mnoho desetiletí se učilo, že otrok i čeleď jsou stejnou skupinou lidí. 144 000 pomazaných bylo otrokem jako celek, ale jako jednotlivci byli příslušníci 144 000 čeledí. 144 000 tedy živilo 144 000 jako jednotlivce. Ostatní svědkové Jehovovi a světští lidé nebyli v tomto podobenství přímo zmíněni. To bylo vysvětleno ve Strážné věži:

“Jestliže všichni pomazaní křesťané jako skupina — nehledě na to, v které části světa žijí — tvoří třídu otroka, kdo potom patří k „čeledi“? Jsou to titíž pomazaní křesťané, avšak pojímaní z jiného zorného úhlu — jako jednotlivci. Jako jednotliví křesťané patří buď k třídě „otroka“, nebo k „čeledi“, podle toho, zda právě duchovní pokrm poskytují, nebo zda se jím sytí. Pro dokreslení si uveďme příklad. V 2. Petra 3:15, 16 se apoštol Petr zmiňuje o Pavlových dopisech. Když Petr tyto dopisy četl, patřil k čeledi, jež se sytila duchovním pokrmem, který zprostředkoval Pavel, představitel třídy otroka.” w95 5/15 str. 15-20

Nejenže byl tento bizarní koncept zbytečně matoucí, ale ve skutečnosti takto společnost Watchtower nefunguje. Většina ze 144 000 lidí neplní funkci pastýře ovcí v tom smyslu, že by se podíleli na vytváření nauk, pravidel nebo postupů ORGANIZACE. Pouze vedoucí sbor má právo rozhodovat o tom, co je ovcím předkládáno jako pokrm.

Většinu článků, jež se objevují ve Strážné věži apod. píší členové jiných ovcí a vedoucí sbor je jednoduše autorizuje.

“Ti, kteří jsou doporučováni jako potenciální pisatelé, by měli mít schopnost psát a musí být pokřtění a duchovně zralí. Měli by být vyrovnaní, příkladní, skromní a neměli by mít sklon o své spisovatelské činnosti otevřeně mluvit. Ve většině případů by spisovatelé měli být staršími.” Branch Organization Manual kapitola 8.1

Od svého vzniku se počet členů vedoucího sboru pohyboval mezi sedmi a osmnácti pomazanými muži. Když se ve Strážné věži psalo, že je třeba následovat “věrného a rozvážného otroka”, většina svědků Jehovových to chápala jako následování pravidel vedoucího sboru, protože pouze tito členové řídí Organizaci.

Přibližně od roku 2009 společnost Watchtower otevřeně přiznala, že Otroka představuje vedoucí sbor, a začala zlehčovat význam ostatních Pomazaných. Například Strážná věž z 15. června 2009 říká:

“Podobně dnes třídu otroka zastupuje omezený počet pomazaných mužů. Tito bratři tvoří vedoucí sbor svědků Jehovových.”

V roce 2011 zaznělo, že dokonce není vůbec nutné vědět, kdo patří mezi pomazané.

“Někdo se totiž může mylně domnívat, že má nebeskou naději. Důvodem mohou být například dřívější náboženské názory nebo určitá duševní či citová nevyrovnanost. Přesně nevíme, kolik pomazaných křesťanů na zemi ještě je, a ani to vlastně vědět nepotřebujeme.” w11 8/15 str. 22

Bylo sice řečeno, že vedoucí sbor řídí zbytek pomazaných, nebylo už ale vysvětleno, co z toho pro zbytek pomazaných vyplývá, ani jak jsou používáni jako součást Otroka. Představa, že všichni pomazaní jsou součástí Otroka a že všichni pomazaní jako skupina jsou důležití, se tím rozpadla. Začalo být jasné, že pouze vedoucí sbor má vliv na poskytování duchovního pokrmu a řízení organizace a sám se považuje za Otroka.

Oficiálně se tak stalo na výročním shromáždění 6. října 2012. Tato informace byla zveřejněna na jw.org v listopadu 2012 a poprvé vyšla ve Strážné věži z 15. července 2013:

Pozoruhodné na tomto učení je, že Watchtower v roce 1981 označila právě tento koncept uvedený výše, že pouze vedoucí představují třídu otroka, za klamný a pocházející od těch, “kdo mají námitky”; jinými slovy, jednalo se o odpadlické učení.

“Svědkové Jehovy rozumějí, že „otrok“ se jako skupina skládá ze všech pomazaných křesťanů na zemi v kterýkoli čas během 19 století od letnic. „Čeleď“ tudíž představuje následovníky Krista jako jednotlivce.

Někteří čtenáři se budou možná domnívat, že je to značně sektářský pohled na věc. Nebo mohou mít námitky proti myšlence, že „otrok“ a „čeleď“ představují tutéž třídu lidí, jednou jako složený sbor a jednou jako jednotlivce. Ti, kdo mají tyto námitky, budou možná dokazovat, že ne všichni Kristovi pomazaní učedníci se podílejí na přípravě duchovního pokrmu, takže „otrok“ možná znázorňuje pouze vedoucí osoby a „čeleď“ ty, kteří slouží ve sboru.

Nemá smysl, abychom se za každou cenu snažili vnutit podobenství nějaký výklad. Klamat sebe sama neprospívá, ale duchovně škodí. Proto musíme hledat porozumění v Písmu. Co zjistíme, jestliže to uděláme?
(…)
Tak vidíme jasný biblický základ pro tvrzení, že všichni pomazaní následovníci Ježíše Krista tvoří Božího „služebníka“ s Ježíšem jako Pánem.” Watchtower 1981 Mar 1 pp.24-26

Je třeba se ptát: pokud Bůh skutečně určil vedoucí sbor k tomu, aby od roku 1919 jako jediný na světě učil pravdu, proč společnosti Watchtower trvalo 93 let, než pravdu o této nauce poznala a zveřejnila? Jak může někdo věřit, že Ježíš používá tyto muže k rozdělování duchovního pokrmu, když oni sami aktivně učili proti této nauce o sobě (psali o ní jako o “klamném” názoru), o teď o ní tvrdí, že je pravdivá?

Dodatek č. 2 - Vedoucí sbor v 19. století

Od svého založení v roce 1884 byla společnost Watchtower vedena prezidentem a správní radou společnosti. První tři prezidenti, Russell, po něm Rutherford a Knorr měli plnou kontrolu nad učením a naukami. Teprve v roce 1976 se tato moc přesunula z jediného člověka na skupinu, označovanou jako vedoucí sbor.

Samotný termín vedoucí sbor byl v kontextu společnosti Watchtower použit až ve Strážné Věži z 15. července 1943 na str. 216, kde byl popsán jako “právní vedoucí sbor”. Ve Strážné Věži z 1. listopadu 1944 na str. 328 se hovořilo o tom, že se na volbě starších podílí “viditelný vedoucí sbor pod vedením Jehovy Boha a jeho Krista”, a v knize Qualified to be Ministers (Kvalifikovaní pro službu) z roku 1955 na str. 381 se tento termín vztahoval na “správní radu této společnosti”. Ačkoli tato správní rada (“vedoucí sbor”) měla právní a provozní pravomoci, záležitosti učení a nauk zůstávaly v kompetenci prezidenta.

Správní rada, která se dnes považuje za vedoucí sbor v letech 1944-1971. Zleva doprava - Lyman Swingle, Thomas J. Sullivan, Grant Suiter, Hugo Reimer, Nathan H. Knorr (prezident), Fred W. Franz (vice-prezident) a Milton G. Henschel.

Společnost Watchtower v roce 1971 představila nový koncept vedoucího sboru. Tvrdila, že se vedoucí sbor objevil už v roce 1884 při založení Zion’s Watch Tower Tract Society (w71, 15. prosince, str. 761). Toto zpětné datování se snažilo zahrnout Russella a první vůdčí osobnosti společnosti (včetně správní rady) jako součást vedoucího sboru.

Tato snaha ale vytváří další nesrovnalosti. Například Hayden Covington byl zvolen členem správní rady a později více-prezidentem společnosti v letech 1940-1945 (musel by tedy být také považován za člena vedoucího sboru) ačkoli nebyl pomazaný (viz Strážná Věž z 15.ledna 2001, str. 28,29).

Úvodní obrázek je převzatý z Radujte se ze života navždy!, str. 225, dostupné na wol.jw.org.

Publikováno v roce 2022. Článek vychází z knihy Hledání křesťanské svobody a článku na jwfacts.com.