svědkové jehovovi a slavení narozenin - úvodní obrázek

Svědkové Jehovovi a slavení narozenin

Svědkové Jehovovi neslaví narozeniny a tvrdí, že pro to mají biblické důvody. To nejvíce postihuje hlavně děti svědků, které se kvůli tomu dostávají do nepříjemných a rozpačitých situací.

Mnoho jich zažilo a zažívá podobné příhody jako je ta, kterou zažil Paul Grundy, kterému je dnes přes 40 let.^1^ Když mu bylo osm, učitelka si ho zavolala před třídu a požádala jeho spolužáky, aby mu zazpívali “Happy birthday”. Paul se v té chvíli cítil trapně a myslel na to, že Jehova nenávidí narozeniny. Ale moc nevěděl, jak se v tu chvíli zachovat. Jeho matka mu pak ten večer, kdy se dozvěděla, co se stalo, přečetla verš ze Zjevení 3:15-16:

"‚Znám tvé skutky – nejsi ani studený, ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký! Protože jsi ale vlažný, ani horký, ani studený, vyplivnu tě ze svých úst."

Tehdy mu řekla, že pokud nebude dost silný, aby se postavil za Jehovu, bude ho Jehova považovat za vlažného a v Armagedonu ho vyvrhne ze svých úst.

Dnešní rodiče z řad svědků Jehovových jsou vybízeni, aby takto své děti nekritizovali, když selžou v nějaké “zkoušce”, nicméně například video seriál pro děti s názvem “Staň se Jehovovým přítelem” ukazuje, že s narozeninami jsou stále spojené nepříjemné zážitky a emoce. Ve 40. díle “Jehova nám odpouští” se ptá rozrušený malý Kuba svého otce: “Co když mě už Jehova nikdy nebude mít rád?” Jeho trápení pramení z toho, že si ve škole v den narozenin svého kamaráda vzal koláček a bál se ostatním dětem ve škole přiznat, že jako jeden ze svědků Jehovových by to neměl dělat.

Staň se Jehovovým přítelem, výstřižek z videa 1

Staň se Jehovovým přítelem, výstřižek z videa 2
Staň se Jehovovým přítelem, 40. díl

Má tohle všechno biblický podklad? Skutečně Bůh nechce, abychom slavili narozeniny?

Nikde v Bibli není uvedeno ani naznačeno, že slavení narozenin je špatné.

Watchtower přesto předkládá argumenty, které mají svědky přesvědčit, že jsou narozeniny špatné. Můžeme je rozdělit do těchto pěti:

  1. Lidé zemřeli během dvou narozenin, o kterých je v Bibli zmínka.
  2. Den smrti je lepší než den narození.
  3. Oslava narozenin je nepatřičná pocta.
  4. Narozeniny neslavili Židé ani první křesťané.
  5. Je to pohanský svátek.

Když se tyto argumenty uvedou společně, může se na první pohled zdát, že představují pevnou biblickou oporu proti slavení narozenin. Pojďme si ale každý z těchto bodů rozebrat zvlášť - a přemýšlejme, jestli jsou tyto argumenty opravdu relevantní a zda z nich skutečně vyplývá, že narozeniny se podle Bible slavit nemají.

1. Lidé zemřeli během dvou narozenin, o kterých je v Bibli zmínka

Svědkové Jehovovi argumentují nějak takto:

V Bibli jsou zmíněny pouze dvě oslavy narozenin a při obou byl někdo zabit. Bible je musela uvést jako příklad, který nás má varovat, abychom se narozeninovým oslavám vyhýbali. Přinejmenším se o nich mluví v negativním světle, což nám poskytuje vodítko, co se Jehovovi nelíbí.

Vyplývá to z učení Watchtoweru:

“Bible se zmiňuje jen o dvou oslavách narozenin, a to osob, jež nebyly služebníky pravého Boha.

První byla oslava narozenin egyptského faraóna. Vyznačovala se tím, že při ní byl pověšen faraónův pekař, který byl předtím ve vězení s Josefem. (1. Mojž. 40:18–22) Dr. Adam Clarke podává následující komentář k 1. Mojž. 40:20: „Zdá se, že hostina na oslavu narozenin je velice starý zvyk. Pravděpodobně to vzniklo z představy o nesmrtelnosti lidské duše, protože začátek života se musel jevit velmi závažným pro toho, kdo věřil, že má žít navždy.“

Druhá oslava byla o 1 800 let později, a byly to narozeniny Heroda Antipy. Zpráva u Marka 6:21–24 zní:

„Ale vhodný den nastal, když Herodes na své narozeniny uspořádal večeři pro muže vysokého postavení, vojenské velitele a ty nejpřednější z Galileje. A dcera právě té Herodiady vešla, tančila a líbila se Herodovi a těm, kteří s ním spočívali. Král řekl dívce: ‚Požádej mě, o co chceš, a dám ti to.‘ Ano, přísahal jí: ‚O cokoli mě požádáš, ti dám, až do poloviny svého království.‘ Vyšla a řekla své matce: ‚Oč bych měla požádat?‘ Ona řekla: ‚O hlavu Jana, který křtí.‘“ — Viz též Matouš 14:6–11.

Ke zprávě o narozeninách Herodových poznamenává dr. Richard Lenski: „Židé měli v ošklivosti dodržování narozenin, protože to považovali za pohanský zvyk, ale Herodes dokonce v těchto oslavách překonal Římany, takže výraz ‚Herodovy narozeniny‘ (Herodis dies) se stal příslovečným označením pro okázalý a výstřední svátek.“

Jak se máme dívat na tyto dvě oslavy narozenin? Je to jen shoda okolností, že je o nich zmínka a že se týkaly osob, jež neměly Boží schválení? Nebo dal Jehova úmyslně zaznamenat tyto podrobnosti do svého slova, o němž říká, že je „užitečné k učení, ke kárání, k napravování věcí“? (2. Tim. 3:16) Přinejmenším je možno říci, že tyto dvě zprávy v Bibli staví oslavy narozenin do špatného světla jako zvyk těch, kteří byli odcizeni Bohu.” Strážná Věž, 1.ledna 1981, str.20-21

“Svědkové Jehovovi si všímají, že Boží slovo podává nepříznivou zprávu o oslavách narozenin, a proto se jim vyhýbají.” Rozmluvy z Písem, str.191-193

narozeniny v minulosti
Kniha Ježíš – cesta, pravda a život, 51. kapitola

Je pravda, že v Bibli jsou výslovně zmíněny dvě oslavy narozenin a ani jedna z nich nebyla pořádána Jehovovými následovníky a na obou byl někdo zabit. Ani v jednom případě však nešlo o standardní oslavu narozenin, ale o oslavu králů. Vražda nikdy nebyla běžným průvodním jevem tradiční narozeninové oslavy. Otázkou k zamyšlení je, zda jsou tyto extrémní příklady zařazeny jako varování před takovými oslavami.

Faktem je, že pokud je morální ponaučení z těchto příběhů “vždy se vyhněte všem oslavám narozenin”, Bible o tom mlčí. Tvrdit, že z těchto příběhů vyplývá, že nemáme slavit narozeniny, je čistá spekulace. Příběhy neobsahují varování proti narozeninám, evidentně proto, že to nebylo účelem jejich vyprávění.

“Třetí den měl faraon narozeniny a pro všechny své sluhy uspořádal hostinu. Potom v jejich přítomnosti nechal přivést hlavního číšníka i hlavního pekaře. Hlavnímu číšníkovi vrátil jeho postavení číšníka a on znovu podával pohár faraonovi, ale hlavního pekaře pověsil, přesně jak jim to Josef vyložil. Hlavní číšník si však na Josefa nevzpomněl, úplně na něj zapomněl.” 1.Mojžíšova 40:20-23

“Ale když se slavily Herodovy narozeniny, tančila na nich Herodiadina dcera a Herodovi se tak líbila, že přísahal, že jí splní jakékoli přání. Její matka ji navedla, aby řekla: „Dej mi sem na podnose přinést hlavu Jana Křtitele.“ Králi se to sice nelíbilo, ale kvůli přísaze, kterou pronesl před hosty, přikázal, ať její přání splní. A tak dal Janovi ve vězení setnout hlavu.” Matouš 14:6-10

Pokud chceme předpokládat, že kdykoli Bible o něčem mluví v jaksi negativním kontextu, pak to automaticky znamená, že to odsuzuje - přestože to nikde jinde v Bibli odsouzeno není - pak lze vymyslet nekonečné množství nových pravidel. Například:


Závěr

Bible obsahuje dvě zprávy o oslavách narozenin. V obou případech je slavil král a v obou případech byl někdo zabit. Svědkové Jehovovi z toho vyvozují, že vzhledem k tomu, že během oslavy narozenin někdo zemřel, jsou samotné narozeniny v Božích očích špatné, protože jsou v Bibli zmíněny pouze v negativním světle. Tato argumentace je ale nelogická, dva popsané biblické příběhy nijak nedokazují, že jsou narozeniny samy o sobě vždy špatné. A jak bylo ukázáno, podle stejného principu by společnost Watchtower musela odsoudit i třeba pořízení psa jako domácího mazlíčka.

2. Den smrti je lepší než den narození

Šalomoun napsal v Kazateli 7:1:

“Dobré jméno je lepší než dobrý olej a den smrti je lepší než den narození.”

To znamená, že po smrti člověk zanechává odkaz, zda byl či nebyl spravedlivý. Watchtower sice přímo netvrdí, že nesmíme slavit narozeniny proto, že den smrti je lepší než den narození. Nicméně tento verš často používá v článcích, které vysvětlují, proč je slavení narozenin pro křesťany nepřijatelné - Kazatele 7:1 tak používají jako další díl skládanky “proč jsou narozeniny špatné”.

Například v Probuďte se - Bible nenáviděná i milovaná, 1983, v článku “Oslavy narozenin — Kde mají svůj původ?”, str.19 se píše:

“Ačkoli narození dítěte je radostnou událostí, dává je Bible do spojitosti s touto zajímavou poznámkou: „Jméno je lepší než dobrý olej a den smrti než den narození člověka.“ (Kazatel 7:1) Jak tomu máme rozumět?

Každý z nás si přináší na svět zděděnou nedokonalost a hřích po našich předcích, Adamovi a Evě. Narodili jsme se vzdáleni od Boží přízně a s vyhlídkou na krátký, strastiplný život a smrt. — Job 14:1–4; Římanům 5:12.

Ačkoli jsme se všichni narodili pod Božím hněvem, přece situace není beznadějná. Biblický pisatel Jan to vyjadřuje tímto způsobem: „Ten, kdo projevuje víru v Syna, má věčný život; ten, kdo neposlouchá Syna, neuvidí život, ale spočívá na něm Boží hněv.“ — Jan 3:36.

A tak nedokonalý život, s nímž jsme se narodili, vůbec není z Božího hlediska skutečným životem. Proto je tak důležité mít dobré „jméno“ u Boha! Jestliže někdo strávil svůj život získáváním dobrého „jména“, potom na konci takového hodnotného života se dá popravdě říci, že “den smrti je lepší, než den narození člověka”. Takový člověk má jistou naději na vzkříšení k opětovnému životu. (Izaiáš 26:19) Nebylo by lepší hledat dobrý vztah k Bohu a radovat se z něho, než oslavovat den narození? Konec konců, nejsme z Božího hlediska nic víc než „pára, která se na chvilku objevuje a pak mizí“. — Jakub 4:14.”

Watchtower zde vysvětluje Šalomounův záměr dle svého vlastního porozumění a jak je snadno patrné při dalším čtení této biblické pasáže, není to správná interpretace. Šalomoun pokračuje slovy, že je lepší jít do domu truchlení než radosti nebo že je lepší smutek než smích. Šalomoun v těchto pasážích nezakazuje radovat se nebo navštěvovat radostné hostiny. Nezakazuje ani oslavovat narození, stejně jako nezakazuje hromadit dobrý olej. Záměrem těchto pasáží není vyjádřit názor či dokonce Boží stanovisko na oslavy narozenin, ale spíše poukázat na důležitost práce pro získání moudrosti.

3. Oslava narozenin je nepatřičná pocta

Podle svědků Jehovových je problém v oslavování narozenin i v tom, že se jedná o událost zaměřenou primárně na člověka. Watchtower naznačuje, že narozeniny přikládají jednotlivci přílišnou čest nebo důležitost:

“Starověcí Boží služebníci odmítali slavit narozeniny nejen kvůli tomu, že mají pohanský a spiritistický původ, ale pravděpodobně i kvůli jejich samotné podstatě. Proč? Tito pokorní a skromní muži a ženy nepovažovali svůj příchod na svět za tak důležitou událost, že by bylo potřeba ji oslavovat. (Micheáš 6:8; Lukáš 9:48) Místo toho chválili Jehovu a jemu děkovali za drahocenný dar života. (Žalm 8:3, 4; 36:9; Zjevení 4:11)

Všichni, kdo věrně slouží Bohu, zůstávají po smrti v jeho paměti a mají zaručeno, že budou znovu žít. (Job 14:14,15) Kazatel 7:1 říká: „Jméno je lepší než dobrý olej, a den smrti než den narození.“ ‚Jménem‘ je míněna dobrá pověst, kterou jsme si u Boha získali věrnou službou.” Zachovávejte se v Boží lásce, str.151, odst.11

“….narozeniny se nepodobají jiným svátkům, neboť je to doba, „kdy všechny dárky a dobrá přání jsou jen pro jednoho. Dort k narozeninám, vyzdobený barevnou polevou a zářícími svíčkami, to je osobní pocta. Jiné svátky pozvednou srdce, ale narozeniny lichotí lidskému „já“. “Je to pro křesťany dobrý podnět, aby se účastnili oslav, které lichotí lidskému „já“? Když Ježíš mluvil k pyšným farizeů, varoval, že „kdokoli se povyšuje, bude ponížen, a kdokoli se ponižuje, bude povýšen“. (Matouš 23:12) Příliš mnoho ‚lichocení lidskému já‘ by mohlo vést k pokoření z Boží ruky. „Nestaňte se sobeckými,“ radil apoštol Pavel. — Galaťanům 5:26 Probuďte se - Bible nenáviděná i milovaná, 1983, str.18

Zamysleme se prosím hlouběji nad tím, co vlastně svědkové dělají. Pokud nás někdo často chválí, může to působit na naše ego, a to tak, že si začneme o sobě myslet víc, než by se patřilo. V tomto případě spojitost mezi přílišnou chválou a naším egem je zjevná, ačkoli ani to nemůžeme zobecňovat. A teď se vraťme k narozeninám. Jak působí na lidské ego to, že si člověk připomíná to, že se narodil? Dá se opravdu říci, že kvůli slavení narozenin jsou lidé pyšnější či egocentričtější? ? Souhlasili by s tím lidé, co narozeniny běžně slaví?

Bohužel, i v případě narozenin můžeme vidět, že společnost Watchtower použila taktiku, která spočívá v tom, že uměle vytvoří negativní obraz něčeho, co nezapadá do jejich učení, a to proto aby se to v myslích svědků Jehovových zhnusilo a dávalo tak větší smysl, co říká vedoucí sbor. Narozeniny se slaví po celém světě a jejich průběh není všude stejný podobně ani jako jejich význam, který jim lidé a jednotlivci přisuzují. Věřící křesťan může této příležitosti využít k tomu, aby si připomněl svou vděčnost Bohu za to, že se mohl narodit – dar života. Dítě, byť už i dospělé, může využít této příležitosti, aby vyjádřilo svým rodičům vděčnost za život, který mu dali či za roky péče. A dárky? Dary lidé z blízkého okolí mohou vyjadřovat “oslavenci” vděčnost za vztah, který s ním mají či za zážitky, které s ním zažili. Zdá se to jako ideál, který stejně nikdo nežije? To už je problém lidí, ne samotného svátku. Nicméně může někdo s rukou na srdci tvrdit, že takhle nikdo narozeniny neslaví? Svědkové Jehovovi rádi upozorňují na to, aby jejich členové neměli „negativní myšlení“. Klidně tuto logiku mohou aplikovat i v případě narozenin a s úsměvem na tváři – a hlavně „pozitivně“ – vidět na narozeninách to dobré, co lidem přinášejí, a neohánět se satanisty a jejich chápáním narozenin, starověkým spiritismem či egocentrismem oslavujících.

Určitě chápeme, že není nic špatného na tom, když se jednotlivci věnuje zvláštní pozornost. Svědkové Jehovovi to v jiných situacích dělají úplně běžně jako všichni ostatní lidé a nevidí na tom nic nepatřičného. Nevadí jim oslava promoce, oslava odchodu do důchodu, výročí svatby či oslava vysvědčení dítěte. Na shromážděních svědků se například veřejně oznamuje, že se jednotlivec stal průkopníkem, a to mu dává důležitost. Je běžné, že svědek po svém křtu obdrží dárky, nebo s ním rodina zajde na slavnostní jídlo, někteří si výročí křtu každoročně slavnostně připomínají. Žádného svědka ani nenapadne, že den smrti je lepší než den křtu nebo že se křtěnec příliš vyzdvihuje.

Ježíš se zúčastnil svatby. Svatební hostina povyšuje novomanžele podobně jako oslava narozenin povyšuje jednotlivce, případně rodiče a dítě.

Ze všech oslav a připomínek, kterých se i svědkové účastní, izolovat pouze narozeniny jako událost, u které se údajně nebiblicky vyzdvizuje jedinec, je od Watchtoweru nekonzistentní a působí pokrytecky.

4. Narozeniny neslavili Židé, ani první křesťané

Další argument Watchtoweru se dá shrnout tak, že protože Boží služebníci v minulosti něco nedělali nebo se v Bibli nepíše, že to dělali, znamená to, že to dnes nesmíme dělat.

Taková argumentace nicméně nedává smysl. Starověcí Boží služebníci dělali některé věci, které dnešní svědkové Jehovovi nedělají. A taky v dnešní době svědkové Jehovovi dělají některé věci, které Boží služebníci ve starověku nedělali. Všichni se určitě shodnou na tom, že je to v pořádku.

Bible narozeniny výslovně nepovoluje ani neodsuzuje, ale to z nich nedělá něco špatného. K tomu, aby byly narozeniny přijatelné, nepotřebujeme, aby je Bible schvalovala, stejně jako řadu dalších věcí, ve kterých se svědkové Jehovovi rozhodují podle sebe.

Bible například neříká, že slavit výročí svatby je přijatelná, ale to z nich nedělá nic špatného. Neříká, že se mají stavět sály Království - ve skutečnosti se první křesťané scházeli v domech - ale to neznamená, že by sály Království byly nekřesťanské. A tak dále.

Podívejme se teď blíže na 2 časté námitky svědků:

“Židé ani křesťané neslavili narozeniny”

“V Bibli však není žádný náznak toho, že by Jehovovi věrní ctitelé někdy přijali pohanský zvyk každoročně slavit narozeniny.” Hlubší pochopení Písma, svazek 2, str.34

„První křesťané… považovali oslavu jakýchkoli narozenin za pohanský zvyk.“ Zůstat v Boží lásce, kap. 13., odst. 10

“Jak se dívali na oslavy narozenin raní křesťané a Židé biblických dob? „Myšlenka svátku narozenin byla vzdálená myšlení křesťanů té doby vůbec.“ — Allgemeine Geschichte der christlichen Religion und Kirche (Dějiny křesťanského náboženství a církve během prvních tří století), Augustus Neander, 1842, Bd. I, s. 518.

„Později Hebrejci pohlíželi na oslavu narozenin jako na součást modlářského uctívání. Tento názor byl hojně podpořen tím, co viděli při běžných obyčejích spojených s těmito dny.“ — The Imperial Bible-Dictionary, vyd. Patrick Fairbairn, Londýn, 1874, Sv. I, s.225.” Rozmluvy z Písem, str.192

Je pravda, že Židé neměli ve zvyku slavit narozeniny, proto je Starý zákon nepropaguje, dokonce o nich ani nemluví. Ježíš byl Žid, stejně jako většina raných křesťanů, je jenom logické, že je neměli ve zvyku slavit ani oni. Byl to pro ně cizí zvyk, kterému se nevěnovali, není tedy překvapivé, že se v Bibli nedočteme o tom, že by je nějaký křesťan slavil. To, že Bible některý zvyk výslovně nehodnotí jako dobrý či špatný, neznamená, že je automaticky špatný.

Pojem raní křesťané je velmi široký, protože zahrnuje období více než tři století. Zmínky o odmítání oslav narozenin křesťany pocházejí z pozdějšího období (ne z 1. stol.), což je již podle svědků období, kdy se křesťanství kontaminovalo pohanstvím a řeckou filozofií. Z hlediska argumentace v podstatě svědkové selektivně vybírají z raně křesťanských dějin fakta, která vyhovují jejich teologii (křesťané neoslavovali narozeniny), ale současně tytéž křesťany považují za odpadlíky, kteří odbočili od pravého křesťanství (např. víra v duši, Ježíšovo božstvo, nepoužívání Božího jména ). Realita je taková, že o vztahu prvních generací křesťanů v 1. stol. ke slavení narozenin nemáme žádné informace. Tato „nepřítomnost“ informací je však sama o sobě velmi důležitým argumentem, který by svědkové Jehovovi měli zohledňovat. Proč? Od dob helenizace Palestiny Alexandrem Velikým (356 – 323 př. n. l.) a dalšími generacemi helenistických panovníků byli Židé vystaveni masivnímu vlivu řecké a později římské kultury. Zprávy Josepha Flavia a 2 knih Makabejských nás nenechávají na pochybách, že Židé se proti řecko-římským kulturně-náboženským praktikám, které byly v rozporu s jejich náboženskou praxí, uměli tvrdě postavit. Přesto v pramenech z této epochy nenacházíme žádné zákazy slavení narozenin. Do helenistického klimatu se narodil i Ježíš, v jejím kontextu vznikal Nový zákon a účinkovali první křesťané. Pokud by byla oslava narozenin tak nebezpečná pro duchovnost prvních křesťanů, proč se jí nevěnuje ani jedna novozákonní kniha? Proč apoštol Pavel - apoštol pohanů - který se na více místech ve svých listech věnuje kulturně-náboženským střetům křesťanů s antickým pohanstvím, nikde ani slůvkem nezmiňuje, proč je pro křesťany nepřijatelné slavit narozeniny? Realita je taková, že v jednom ze svých dopisů Pavel varuje před tím, aby křesťané nesoudili nikoho pro to, co jí, pije či jaké svátky slaví. Tím textem je Kolosanům 2:16.

Ještě dříve, než ho zde odcitujeme, chceme čtenáře upozornit, že revidovaný překlad Bible svědků Jehovových z roku 2019 ve slovenském překladu zamlžuje původní význam tohoto textu. Zatímco předchozí překlad svědků zůstal řeckému textu přesně věrný, nezkresloval jej a byl ve shodě i s ostatními odbornými překlady. Revidovaný překlad ve slovenštině pozměnil význam tak, aby se svědkům Jehovovým při čtení ani náhodou nevybavila spojitost s oslavou svátků. Jako důkaz přikládáme seznam různých překladů (zdůrazněno autorem):

Ekumenický překlad: “Ať vás tedy nikdo nesoudí za jedení a pití, ani za svátky, novoměsíce, ani za soboty.”

Katolický překlad: “Ať vás tedy nikdo nesoudí pro pokrm ani pro nápoj, ani pro svátek , novoměsíc nebo soboty.”

Evangelický překlad: “Ať vás tedy nikdo neposuzuje ani pro jedení a pití, ani pro svátky , nověměsíce nebo pro soboty.“

Překlad nového světa svatých Písem (1991): “Proto ať vás nikdo nesoudí pro jídlo a pití nebo pro nějaký svátek nebo zachovávání nově měsíce či sabatu.“

Bible – překlad nového světa (revidovaný, 2019, slovenské vydání): “Nech vás teda nikto nesúdi pre to, čo jete alebo pijete alebo preto, že nezachovávate sviatky, novmesiace či sabaty.”

Bible – překlad nového světa (revidovaný, 2019, české vydání): ”Ať vás tedy nikdo nesoudí kvůli jídlu a pití nebo kvůli nějakému svátku nebo novoluní nebo sabatu.”

Revidovaný překlad z roku 2019 vkládá do textu zavádějící význam, který v podstatě „nahrává“ svědkům Jehovovým v jejich odmítání svátků.^5^ Ve skutečnosti však text nemluví o nezachovávání svátku. Poselství je mnohem otevřenější – křesťané se nemají nechat nikým soudit proto, co jedí/nejedí, pijí/nepijí, slaví/neslaví. Pavel ponechává v tomto případě právo svobodné volby na křesťanovi, který nemá podléhat vnějším vlivům. O křesťanské svobodě existuje v Pavlových listech mnoho zmínek. Limity osobní svobody je svoboda a svědomí druhého křesťana, ani to však neplatí kategoricky, protože v konečném důsledku se křesťan odpovídá Bohu. Níže uvádíme několik textů, které si čtenáři mohou vyhledat a učinit vlastní závěr, co vše zahrnuje křesťanská svoboda:

1. Kor 2:15:

“Duchovní člověk však posuzuje všechno, ale sám není posuzován žádným člověkem.”

1. Kor 10:23-31

“Všechno je dovolené, ale ne všechno je prospěšné. Všechno je dovolené, ale ne všechno buduje. Ať nikomu nejde o vlastní prospěch, ale o to, co je dobré pro druhé. Jezte všechno, co se prodává na masném trhu, a na nic se neptejte kvůli svému svědomí. Vždyť „Jehovovi* patří země a všechno, co je na ní“. Když vás pozve někdo nevěřící a vy chcete jít, jezte všechno, co vám nabídnou, a na nic se neptejte kvůli svému svědomí. Ale kdyby vám někdo řekl: „To bylo obětované modlám“, nejezte to kvůli tomu, kdo vám to řekl, a kvůli svědomí. Nemám na mysli tvoje svědomí, ale svědomí toho druhého. Proč mám svoji svobodu využívat tak, že mě bude svědomí někoho jiného odsuzovat? Pokud jím a děkuji za to Bohu, proč o mně mají mluvit urážlivě kvůli tomu, za co vzdávám díky? Ať tedy jíte, nebo pijete, nebo děláte cokoli jiného, všechno dělejte k Boží slávě.”

“Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého!Jezte všechno, co se prodává v masných krámech, a pro své svědomí se nepotřebujete na nic ptát. Hospodinova je země i její plnost. Pozve-li vás někdo z nevěřících a chcete tam jít, jezte všechno, co vám předloží, a pro své svědomí se na nic neptejte. Kdyby vám však někdo řekl: „Toto bylo obětováno božstvům,“ nejezte kvůli tomu, kdo vás na to upozornil, a pro svědomí – nemyslím vaše svědomí, nýbrž svědomí toho druhého. Proč by moje svoboda měla být souzena cizím svědomím? Jestliže něco přijímám s vděčností, proč mám být odsuzován za to, zač vzdávám díky? Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.

Gal 5:1

“Pro takovou svobodu nás Kristus osvobodil. Proto se jí držte a nedejte se znovu zapřáhnout do jha otroctví”

Viz také texty jako 1. Kor 5:13; 6:12; 7:23; 2. Kor 3:17 a Gal 6: 5.

To, že Nový zákon nikde nekritizuje narozeniny neznamená, že je křesťan musí slavit. Stejně z toho však nevyplývá, že jejich slavení je zakázáno. Křesťané nepodléhají žádnému psanému zákonu a rozhodují se podle vlastního svědomí. Tím, že svědkové Jehovovi zakázali svým členům slavit narozeniny, udělali něco, co neudělal nikdo z apoštolů ani pisatelů Nového zákona. Vedoucí sbor svědků vzal křesťanům možnost svobodně se rozhodnout, zda budou, nebo nebudou slavit narozeniny. Dovolil si dokonce tvrdit, že jde o něco, co je pro Boha nepřijatelné.

Někdo sice může tvrdit, že je první křesťané narozeniny neslavili kvůli jejich samotné podstatě a že jejich univerzální postoj byl “narozeniny jsou vždy špatné bez ohledu na to, co se při nich dělá a z jakých pohnutek”. Jde však jen o domněnku, z Bible to nevyplývá.

“Máme si připomínat Ježíšovu smrt, ne jeho narození”

“Písmo neuvádí datum narození dokonalého člověka Ježíše Krista. Proč bychom tedy měli věnovat zvláštní pozornost narozeninám nedokonalých lidí?” Poznání, které vede k věčnému životu str.126, odst.17

“Jediná událost, kterou si podle Ježíše musíme připomínat, je jeho smrt.” lvs kap. 13 str. 179

“Také stojí za povšimnutí, že Bůh nezaznamenal přesně datum Ježíšova narození, což by jistě bylo nanejvýše důležité datum narození, kdyby Boží služebníci měli oslavovat narozeniny. Bible místo toho poukazuje na datum Ježíšovy smrti a dává křesťanům pokyn, aby na ni každoročně vzpomínali ve výroční den.” w81-B 1/1 str. 21

Hlavní důvod, proč Ježíš přišel na Zem, je ten, aby za lidstvo zemřel. Před svou smrtí přítomné učedníky vybídl, aby si jeho smrt připomínali.

O narozeninách nic takového neřekl. Znamená to, že jsou špatné a že je nemáme slavit? Ne, takový závěr z toho učinit nelze.

5. Je to pohanský svátek

Watchtower tvrdí, že narozeninám je třeba se vyhýbat, protože jsou pohanské.

“Až do čtvrtého století zavrhovalo křesťanství oslavy narozenin jako pohanský zvyk.” Rozmluvy z Písem, str.192

“Věděli jste například, že slavení narozenin má původ v astrologii, která připisuje velkou důležitost přesnému datu narození? A co dort k narozeninám? Zdá se, že má spojitost s řeckou bohyní Artemis, jejíž narozeniny se slavily medovými koláči ve tvaru měsíce, na nichž stály svíčky.” Lidstvo hledá Boha, str.70, odst.4

“Křesťané v prvním století neslavili svátek uctívající Ježíšovo narození z téhož důvodu, jako neslavili výročí narození nikoho jiného. Všichni křesťané v té době chápali oslavu všech narozenin (i Pánových) jako pohanský zvyk.” Probuďte se - Nejvíc potřebujeme lásku, 1987, str.28

Staň se Jehovovým přítelem, díl. 41 dodává, že přání k narozeninám mají odhánět zlé duchy.

Řekněme si to narovinu: zakázat něco na základě toho, že je to “pohanské”, je jeden z nejnelogičtějších a nejzneužívanějších argumentů Watchtoweru.

To, že něco mělo v minulosti nějaký význam a funkci neznamená, že to má i dnes. Věci samy o sobě nejsou nositelem žádných významů, ale jsme to právě my, lidé, kdo jim význam přisuzuje. Proto v jedné kultuře může mít tatáž věc či událost jiný význam než pro společenství jiné kultury.

Svědkové však pracují s významem narozenin jako se statickou, nezměnitelnou veličinou, jakoby je významově zmrazili v čase. Proč by nás však mělo zajímat, jaký význam měly narozeniny pro starověké Řeky či Římany, když: 1. nežijeme ve starověku 2. nejsme Římané ani Řekové a 3. nepřisuzujeme narozeninám význam, který jim přisuzovali lidé ve starověku? Kdo v našem společenském a kulturním kontextu vidí v oslavě narozenin spojitost s nějakým antickým duchem (viz Rozmluvy z Písma)? Kdo si z běžně slavících lidi vybaví při narozeninách fakt, že narozeniny jsou důležitým svátkem pro satanisty (viz Boží láska)? Proč se máme vracet do minulosti a hledat tam významy, které už pro nikoho nejsou relevantní?

Uvědomme si, že téměř vše je pohanské.^2^ Pohané jedli, pili, pracovali, ženili se, léčili, pochovávali mrtvé… V určitém bodu v historii zkrátka dělali téměř vše, co dělají úplně běžně všichni lidé. Spoustu zvyků a činností přímo pochází od pohanů, aniž bychom to dnes tušili.

Ať už si to svědkové Jehovovi uvědomují či ne, jejich život je doslova naplněn pohanskými praktikami, například:

Zaměřme se třeba konkrétně na svatby, které jsou pohanstvím celé protkány včetně obřadu, dortu, šatů, pálení svíček, přenesení nevěsty přes práh, nošení snubních prstenů či svatební cesty. O předávání svatebních darů by se stejně jako o narozeninách dalo říct, že je Bible staví do negativního světla - David musel králi Saulovi jako věno dodat předkožky 200 zabitých Filištínů (1. Samuelova 18:27). Faraon vyvraždil obyvatele Gezeru a město dal jako svatební dar své dceři, Šalomounově manželce (1.Královská 9:16). Pokud by Watchtower používala jeden metr, měla by třeba konkrétně pohanské dávání svatebních darů zakázat stejně jako narozeniny. Logikou, kterou používá vedoucí sbor, by se také dalo argumentovat, že svatební dary nepatřičně vyvyšují novomanžele nebo že svědkové dávájí svým příbuzným a přátelům dárky po celý rok a že je to lepší než dát někomu dárek v den svatby, když se to od všech očekává.

Jednoduše řečeno, argument “je to pohanské”, nedává smysl, když jsou jiné pohanské praktiky podle Watchtoweru v pořádku. Watchtower to vysvětluje tak, že význam některých pohanských praktik z minulosti už dnes není důležitý. Ale podle čeho to rozhodnout? Kdo změří, jaká míra “pohanství” je ještě únosná, a kdy už je to na exkomunikaci ze sboru?

Například při diskusi o piňatách Watchtower radí zamyslet se nad tím, jak jsou dnes vnímány:

“Podstatné není to, co tento zvyk znamenal před stovkami let, ale jak se lidé ve vašem okolí na něj dívají dnes. Je pochopitelné, že názory se budou místo od místa lišit. Je proto moudré, nedělat z takových záležitostí spornou otázku.” Probuďte se, 22.září 2003, str.24

Podle této logiky není rozhodující, zda mají narozeniny pohanský původ, ale jak je dnes vnímají lidé v našem okolí. Můžeme říct, že většina lidí například konkrétně v České republice vnímá oslavu narozenin jako pohanskou slavnost a spojují si ji s falešným uctiváním? Rozhodně ne.

Vraťme se k prvním křesťanům. Je rozumné předpokládat, že se první křesťané vyhýbali oslavám narozenin, které byly spojeny s okázalými hostinami zasvěcenými pohanským bohům - stejně jako by se vyhýbali jakýmkoli jiným oslavám zasvěceným pohanským bohům, například výročí svatby. Pokud se však v dnešní době při oslavě narozenin neočekává pohanské uctívání a lidé ani většinou neví, s čím to bylo před stovkami let spojené, proč z toho - jak říká _Probuďte se! výše - dělat spornou otázku? Narozeniny nejsou o nic víc pohanské než je třeba výročí svatby nebo rozbíjení piňaty. Zakázat jen narozeniny je nekonzistentní.

Uvažujme v této souvislosti o jiné “pohanské” praktice, která Watchtower nechává na svědomí - dávání kytice na hrob. Ve Strážné věži se o tom psalo:

“Je pravda, že pohané ve starověku přinášeli mrtvým květinové dary. V knize How Did It Begin? (Jak to začalo?) od R. Brasche čteme: „Posílat věnec na pohřeb nebo klást jej na rakev nebo na hrob je pozůstatek staré pověry a modloslužby.“

Proč to bylo činěno? Autor téhož díla vykládá dále: „Květinový věnec je pozůstatek víry, že je nutné opatřit mrtvým úlevu. Květiny byly také považovány doslova za květinovou oběť přinášenou mrtvým. Měly sloužit k tomu, aby mrtví byli šťastni a aby z nespokojenosti neobtěžovali truchlící. V mylné víře, že zemřelí mají nesmrtelnou duši, uctívali pohané tyto mrtvé květinovými dary.

Avšak stvořili pohané květiny? Měli bychom z toho vyvodit, že není správné používat květin při takových příležitostech jen proto, že jich pohané užívali jako obětí pro své mrtvé? Je zajímavé, co tvrdí spisovatel Brasch: „Dnes nemyslíme na některý z těchto různých původů. Věnci se nepřipisuje nic magického a ve světě se stalo pevným zvykem ‚říci to květinou‘.“

Všeobecně ve světě se nedávají květiny proto, aby byli mrtví uklidněni. Obyčejně jsou posílány rodině zemřelého jako výraz přátelství. A květiny, které Jehova stvořil pro radost člověka, působí skutečně osvěživě.

Myslí-li někdo, že svými květinami uctívá mrtvé, pak činí totéž, co dělali pohané. Taková pohnutka je špatná z křesťanského stanoviska. Ale když posílá květiny proto, aby potěšil pozůstalé, aby smutnou událost poněkud zpříjemnil, pak se proti tomu nedá nic namítat.”

Zkuste v citaci výše koncept “dávání květin při smrti” nahradit konceptem “dávání dárků při výročí narození”. Uvidíte, že slavení narozenin se dá obhájit jako přijatelné úplně stejně jako dávání květin na hrob. To první Strážné věži nevadí, to druhé odsuzuje. A nejen to, pokud svědek Jehovův slaví narozeniny, může to vést až k jeho vyloučení ze sboru.

Biblický pohled

Bible představuje život jako dar, který je třeba oslavovat a za který je třeba být vděčný.

Andělé oslavovali narození Ježíše.

“ale anděl JIM řekl: „Nebojte se, přišel jsem VÁM oznámit dobrou zprávu, ze které budou mít velikou radost všichni lidé. Dnes se VÁM narodil v Davidově městě zachránce – Kristus a Pán. A to je pro VÁS poznávací znamení: Najdete děťátko zavinuté do látky, které bude ležet v jeslích.“ Najednou se u anděla objevilo početné nebeské vojsko a chválilo Boha: „Sláva Bohu nahoře ve výšinách a na zemi pokoj lidem, kteří mají jeho přízeň.“ Lukáš 2:10-14

Později mudrci obdarovali malého Ježíše dary, které přijali Josef a Marie.

Pavel nám říká: “kde je Jehovův duch, tam je svoboda.” (2.Korinťanům 3:17) V souladu s tím nekritizuje křesťany, kteří slaví určitý den jako výjimečný. Naopak, Pavel odsuzuje ty, kteří z takového důvodu druhé soudí:

“Někdo považuje jeden den za významnější než druhý. Jiný považuje všechny dny za rovnocenné. Ať se každý drží toho, o čem je pevně přesvědčený. Kdo zachovává nějaký den, dělá to pro Jehovu. A podobně ten, kdo jí všechno, to dělá pro Jehovu, protože Bohu děkuje. … Proč tedy soudíš svého bratra?” Římanům 14:5,6,10

V souladu s Pavlovými slovy by bylo od vedoucího sboru mnohem rozumnější a laskavější, kdyby nechali na každém svědkovi, aby se sám rozhodl, zda narozeniny bude slavit, nebo ne. Stejně jako se svědkové svobodně rozhodují o tom, zda budou slavit např. výročí svatby. Jak jsme si v článku ukázali, zakázání pouze narozenin nemá v Písmu oporu. A hrozba vyloučení ze sboru za slavení narozenin už vůbec ne.

Na závěr zmiňme Skutky 20:35:

“Dávat přináší víc štěstí než dostávat.”

Narozeniny jsou příležitostí využít radost z dávání a zaměřit se na ty, které máme rádi. ^3^


Závěr – Nechoďte nad to, co je psáno (1. Kor 4:6)

Cílem tohoto článku není někoho přesvědčit, aby začal slavit narozeniny.Vedoucí sbor veřejně deklaruje, že jejich učení je přísně založeno na Bibli. Výše uvedené pojednání však ukazuje, že v případě zákazu oslav narozenin pod hrozbou exkomunikace jde vedení organizace daleko nad to, co se o narozeninách dozvídáme z Bible. Na základě nesprávně uplatňované logiky, zveličování či přehlížení dalších důležitých souvislostí dospěli k nebiblickému názoru, který plošně vyžadují od osmi milionů svědků Jehovových po celém světě, bez ohledu na to, jak jsou narozeniny či jednotlivé zvyky s nimi spojenými vnímány v dané zemi. Zatímco dospělí z řad svědků Jehovových toto téma už většinou téměř neřeší, u dětí svědků – obzvlášť u těch nejmenších – to často přispívá ke zbytečnému vyčleňování z komunity svých spolužáků, někdy i posměchu, šikaně a celkově nepochopení ze strany dětí či učitelů. Děti svědků jsou vystaveny zbytečnému stresu při vysvětlování, proč nikoho nezvou na svou oslavu, proč nedávají ostatním dárky či nenavštěvují jejich oslavy. Ve škole si dokonce ani nemohou vzít bobnon od spolužáka, co má narozeniny nebo mu podat ruku a říct “ať se ti daří” nebo jakékoli jiné přání. Tento stres se opakuje pravidelně i několikrát během školního roku. A to všechno jen proto, že vedoucí sbor svévolně a nebiblicky rozhodl, že jsou pro Jehovu narozeniny údajně nepřijatelné.

Poznámka: Kam až jsou svědkové Jehovovi schopni zajít potvrzuje následující video na stránce jw.org od minuty 24:11 po 29:45. Ve videu odmítá mladý chlapec byť jen podepsat narozeninovou kartu pro svého vážně nemocného spolužáka. V jednoduché narozeninové kartičce je schopen vedoucí sbor vidět kompromis ve víře, něco, co se rozhodně Jehovovi nelíbí!

Odkazy a poznámky pod časou

[1] autor jwfacts.com

[2] Wikipedie vysvětluje pohanství takto:

“Pohanství… je běžně užívaný termín převzatý z křesťanské kultury pro veškerá ne-abrahámovská náboženství, která vyznávají zejména víru v mnohobožství (polyteismus) či jeho odchylky (např. henoteismus). … V křesťanské kultuře je doposud výraz s pejorativním nádechem užíván v podstatě jen pro veškerá ne-křesťanská, resp. ne-abrahámovská náboženství, která představují pro křesťanský světonázor úkaz nutný odlišení a souhrnného pojmenování.

[3]

K zamyšlení: svědkové Jehovovi jsou naučeni říkat, že oni dávají svým blízkým dárky v průběhu roku a že je to lepší než dávat dárky jen během narozenin. Zní to sice efektně, nicméně ze strany mnoha svědků to není zcela upřímné tvrzení. Taky tím, že svědkové neslaví narozeniny (či Vánoce, ale o těch teď není řeč), dětem svědků často není vlastní dávat dárky například svým sourozencům či rodičům.

[4] w72-B 9/15 str. 370-371(18) Otázky čtenářů


Publikováno v roce . Článek vychází z knihy Hledání křesťanské svobody a článku na jwfacts.com